Objekty jsou vytvořené z drátu, skelných vláken a epoxidové pryskyřice. „Základem je skelné vlákno, které je namáčené v epoxidu," upřesnila Kotková. Dílo je tak velmi odolné a trvanlivé. „Jde v podstatě o světlý materiál, který proti světlu vytváří zajímavé odlesky. Dílo je éterické a vzdušné ," uvedla.

Studentka chtěla pracovat hlavně s prostorem, abstraktní objekty proto zavěsila pod střechu. „Když jsem do Otína poprvé přijela, bylo mi jasné, že to tak musí být, že chci něco do prostoru zavěsit. Kostel si to jednoznačně vyžaduje," zamyslela se. „Byla bych ale ráda, kdyby si každý na základě své zkušenosti našel v díle něco svého. Pro mě jsou to zhmotnělé modlitby. Chtěla bych, aby dílo bylo aurou kostela."

Objekty budou ve zdejším kostele co nejdéle. „Pokud tady budou trvale, budu jen ráda. Uvidíme ale, co s nimi udělá čas," pokrčila rameny.

Páteční versnisáž se jmenovala Znovunacházení a velkou měrou se, nejen na ni, podílela rodina plánského místostarosty Pavla Nutila. „Tímto jim děkuji za to, že jsem u nich mohla bydlet a že díky panu Nutilovi získal projekt zelenou. Nedovedu si představit, že bych to dělala bez něj," poděkovala Štěpánka Kotková.