Někteří tímto způsobem poděkují za to, že jim drahocenná tekutina od jiného dárce zachránila vlastní život nebo život blízkého člověka. Jiní prostě jen vědí, že nemocnice a nemocní, zranění krev potřebují, tak udělají, co považují za správné. Nevědí, komu pomohou, čí život zachrání. Nepřemýšlejí o tom, chtějí jen pomoci. Často velmi rychle reagují na potřeby nemocnic. Společnost by je měla na rukou nosit a dávat jim najevo, jak moc si jejich rozhodnutí cení. Bohužel, nejsou peníze ani na to, aby se jim mohli při příležitosti předání Janského plakety koupit dva chlebíčky a kafe. Je to ostuda tohoto státu. Ani zaměstnavatelé jim nejdou zrovna na ruku. Někteří si musejí brát na den odběru dovolenou nebo neplacené volno. A tak bych chtěla za všechny ty , kteří si dobrovolných dárců nejdražší tekutiny váží, říct jedno veliké DĚKUJEME .