Nemohu soudit, zda za první republiky byli všichni řezníci, zelináři, hokynáři a ostatní prodejce jen poctiví. Možná se mezi nimi našli tu a tam nějaká ten hříšník. Jenže pak přišla revoluce jiná, únorová a za pár let bylo všechno trochu jinak. Když byly banány ke koupi jen jednou za rok, možná nám ani tak nevadilo, když jejich kvalita nebyla úplně stoprocentní. A kvalitní maso bylo také podpultové zboží. Mám potvrzeno od pamětníků, kteří tenkrát byli od fochu, že už za dob socialismu se například maso omývalo octovou vodou aby vypadalo lákavěji. Občas si myslím, že různé finty a fígle, jak vyzrát na kupující k nám nepřinesly cizí obchodní řetězce, ale že jsme je to naučili my sami. A oni toho jen ochotně využívají. My sami očůráváme sebe samotné. To je na celé věci možná to nejsmutnější.