V centru města v době odpolední špičky byl z nějakého důvodu nejprve přerušovaně a pak zcela vypnut proud. Já a mnozí další pamatují, že stalo–li se to před pár desítkami let, nic se nedělo. Byla–li tma, zapálili jsme svíčky a počkali si, až se znovu rozsvítí. Ti netrpěliví zavolali na elektrárny, kde se dozvěděli důvod výpadku. A včera? Obchody musely zavřít, protože nefungovaly kasy. Na světelné křižovatce zhasly semafory a byl tu pěkný zmatek. Ve firmách včetně naší redakce nešly počítače a zaměstnanci byli nervózní, že nestačí včas odvést práci. Zavolali jsme na elektrárny. Chtěli po nás zákaznické číslo. Pak nabízeli v češtině a angličtině plejádu čísel, která máme zmáčknout, chceme–li to, či ono. Když jsme zákaznické číslo nenahlásili a pídili se po informaci, co se děje, telefon přepnul na operátorku. Ta nám za informaci poděkovala, ale proč nejde elektřina jsme se nedozvěděli. Naštěstí brzy proud pustili a náš elektrizovaný život se opět vrátil do „starých“ kolejí. To jsme si oddechli.