Ten byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, každý se musel do syta najíst, ba přímo se přecpat, aby pak vydržel dlouhý čtyřicetidenní půst. Dnes z toho známe už jen to taškaření, bohatou nabídku bašty od koblih až po maso na desítky receptů upraveného a hlavně alkoholové prohřívání, neboť zimní období tomu také nahrává. Že by v dnešní době pak někdo držet půst celých čtyřicet dní, to jsem nikdy neslyšela, maximálně tak žlučníkáře, kteří se po záchvatech dušují, že teď už budou jíst střídměji. Ale ani u těch si nejsem jista, zda to vydrží čtyřicet dní. Každopádně si cením toho, že se nám aspoň masopustní veselice zachovaly. V našem regionu jejich hodně a nejenom těch starších několik stovek let, jako mají v Sulislavi, ale vznikají i jako nové tradice taškaření, Stříbro je toho dobrým příkladem, tam se začalo slavit masopustní úterý před pěti lety. Ale co se týče šibřinek, které pořádají tamní fotbalisté, ty jsou desetkráte starší, v sobotu se konaly přesně po padesáté. Klobouk dolů, půlstoletí jsou hezké narozeniny!