Pro jiné lidi je zase důležité, aby se udržela vláda, další budou zkoušet vše možné, jen aby jí byla vyslovena nedůvěra. A mohli bychom pokračovat donekonečna o různých oborech lidské činnosti. Ale vždycky nakonec jde o toho obyčejného člověka, o obyčejný požitek z obyčejné práce či radovánek. I když se to někdy vymkne z kontroly a ten obyčejný člověk je tím posledním. A o obyčejném životě by měly být také Vánoce. Vždyť přece nezáleží na tom, jestli budeme ve štědrovečerním menu jíst steak z tuňáka, filé ze zlevněného pangase z diskontu nebo hrnec vařených fazolí. A také ani nezáleží na tom, jestli dostaneme nejmodernější typ mobilu s vodotryskem, nebo pěknou knihu, či jen pár teplých ponožek a čokoládu. Mnohem důležitější přece je s kým u toho stolu sedíme, jaká u něj panuje atmosféra a jestli ten dárek, který si rozbalujeme, byl dáván z lásky, či jen z povinnosti. A proto si vám, vážení čtenáři, dovolím popřát, abyste u štědrovečerního stolu zasedli docela obyčejně s těmi, které máte nejraději a dárky abyste přijímali a rozdávali z čisté radosti. Jedině tak prožijeme spokojené Vánoce, což všem ze srdce přeji.