Divák přitom nehne ani brvou, byť se herec na stříbrném plátně kroutí, heká a umírá ještě alespoň dvě minuty. Ale to se bavíme o filmu. V reálném životě by tomu tak být nemělo. Tou brvou bychom hnout asi měli. I kdyby se nejednalo o člověka, ale „pouze“ o psa, jako tomu bylo v Rájově. Pro mnohé je pes člen rodiny, rovnocenný člověku. Zastřelit psa je jako zastřelit člověka. Těžko hodnotit, kdo byl v právu. Kdo udělal chybu. Ani to není moje věc. Je to práce police, soudu. Já jen vím, že pokud nevlastním zbrojní pas, nemá flinta u mě doma co pohledávat. A když jdu na procházku se psem, má mít náhubek a být přivázaný na vodítku.