Představte si to smutné kouzlo nechtěného. Pacient v plánské poliklinice usedá na záchodovou mísu na toaletě, kde se dveře otevírají dovnitř. V jednom okamžiku se mu udělá špatně, omdlí a zhroutí se. Nedokážu si představit, jak přivolaná pomoc pacienta dostane z místnosti metr na metr, jejíž dveře jsou navíc zaklíněné jeho tělem. Scéna jako z hororu. Pro někoho možná k smíchu, pro zdravotnický personál a firmu opravující sociální zařízení v poliklinice snad důvod k zamyšlení.

Vraťme se k prašnému a hlučnému prostředí. Je jasné, že se jedná o klasický doprovodný jev. Všude jinde by to bylo snadno omluvitelné. Ale ve zdravotnickém zařízení, jehož služby denně vyhledávají desítky pacientů? Je to sice pochopitelné, ale omluvitelné už stěží. A na koho si budou pacienti – astmatici při následném záchvatu stěžovat? Na firmu asi ne, odskáčou to zase doktoři.