Od mých lišek vzteklinu nedostanete, chutnají znamenitě v bramboračce. V tomto týdnu trávím několik dnů na chalupě v Tuněchodech a myslel jsem si, že si odpočinu od starostí všedních dnů. Sekání trávy, včely, drobné opravy, na které přes rok nebyl čas, a taky houbaření.

Úterní reakce pana Pavla Plánky v Tachovském deníku mě však nemůže nechat lhostejným. Nepatřím k těm, kteří hned reagují, „otře-li se o ně“ někdo v novinách. Neřku-li pak takoví, kteří – řečeno slovy dnes už asi bývalého politika - vám okousávají kotníky. Ale čeho je moc, toho je příliš. Do lesa jsem se sice vypravil – manželka sbírala brusinky, já si myslel, že najdu nějaké houby. Všude samé lišky.

Při bloumání v lese jsem přemýšlel, má-li vůbec význam na takový článek reagovat. Kdyby mně pan Plánka vytýkal věci z hudební teorie nebo praxe, asi bych naslouchal, protože v tomto oboru jej uznávám. Má-li ale připomínky k mému osmiletému „vládnutí“ (používám jeho terminologii, protože sám jsem se snažil spíš sloužit než vládnout) na stříbrské radnici člověk, který si ještě pořád plete státní správu se samosprávou, zákon o obcích snad ještě nedočetl a o kompetencích uvolněných zastupitelů má značně zkreslené představy, to mě klidným nechat nemůže. Z radnice jsem sice odcházel se smíšenými pocity, ale s čistým svědomím a vědomím toho, že se za poslední léta podařila řada dobrých věcí a mnoho dalších je připraveno k uskutečnění – to byl také důvod, proč jsem přijal funkci člena rady města.

Chtěl jsem mít jistotu, že bude dokončeno to, co jsme s ostatními zastupiteli připravili. Možná že k některým akcím bychom se dnes postavili jinak, ale lidé se rozhodují vždy v nějaké době, za nějaké situace. S odstupem času se pak rozhodnutí může jevit jinak. Po bitvě se objevuje mnoho generálů – i takových, kteří nemají svou hodnost vyslouženou, ale v lepším případě jen propůjčenou. Čtenáři našeho oblíbeného Deníku by si určitě raději přečetli zajímavější články o dovolené nebo si prohlédli pěkné fotografie z letních slavností na Tachovsku.

Omlouvám se proto za tento text a slibuji, že k tomuto tématu zde debatuji poprvé a taky naposled. Moje maminka mi říkávala, že moudřejší ustoupí. V některých případech by si ale člověk na hlavu donekonečna kálet neměl nechat líbit. Proto budou-li se podobné praktiky opakovat, hodlám je řešit dostupnými zákonnými prostředky. To se týká i některých diskutérů na webových stránkách. Školákům přeji hezkou druhou polovinu prázdnin a čtenářům a spoluobčanům pohodové a odpočinkové léto.

Miroslav Nenutil, z vůle většiny z vás váš senátor

PS: Z lišek manželka uvařila výbornou bramboračku. Doufám, že se tento kulinářský termín přeneseným významem nedostane do komunální politiky.