Účelem mého článku není polemika, protože polemizovat není s čím. Jde jen o několik připomínek z jiného úhlu:

Pohled na politickou mapu světa ukazuje, jak je ta naše Evropa, ta bývalá kolébka civilizace, dnes politicky rozdrobená. K tomu ještě připomeňme, že politická mapa nevyznačuje rozdíly v úrovni vyspělosti, ani rozdíly jiné, například jazykové. Viděno celkově, všechny tyto rozdíly jsou brzdou. A Evropané by si toho měli být vědomi zvlášť dobře, protože žádný kontinent nebyl zubožen tak, jako kontinent evropský dvěma rozsáhlými válkami v první polovině minulého století.

Brzy po druhé světové válce přišla řada evropských politiků s francouzským politikem Monetem v čele s návrhem Evropu sjednotit. Hlavním a možná jediným důvodem tehdy bylo uchránit kontinent další válečné pohromy. Dnes k tomuto důvodu přistupuje další závažný důvod, a tím je velikost trhu. Přesto je evropský integrační proces pomalý.

Ono to nedávné irské NE není jediné. Není to přeci tak dávno, kdy právě Francie řekla v referendu také NE , když se jednalo o evrposkou ústavu, a po ní se se podobně zachovalo i Holandsko. Takže ono to celkově vypadá zřejmě tak, že s integrací Evropy všechny její členové veřejně souhlasí, ale s tichou podmínkou, že náklady s integrací spojení ponesou jen ti ostatní. A nejen to. V EU nemalý čas už existuje vyslovená diskriminace nových členů. Pár příkladů:

Za prvé: Staří členové EU využívají administrativních opatření proti konkurenci nových členů (podle Lidových novin vydaných dne 4. června 2007).

Za druhé: Pokud se týká emisních povolenek, dostávají je hlavně původní členové, na rozdíl od nováčků, přestože ti druzí plní předepsané požadavky daleko svědomitěji, než staří členové.

Za třetí: Diskriminace nováčků existuje i v zemědělství. Výnosnost zemědělské půdy , vyjádřená finančně, je ve starých zemích podstatně vyšší, než v nových, a snahou EU je tento nepsravedlivý a nezdravý stav zachovat. To přinejmenším. To má být vyrovnávání úrovně?

V této spojitosti si lze připomenout zkušenost sedláků s tažnými zvířaty: „Hádají se nad obrokem, smiřují se pod bičem“. Jenomže ta tažná zvířata, to nebyl a není ten údajně nejdokonalejší tvor na zemi, a ono to vypadá tak, že to pro lidi platí také.

Jsme v tom pozitivním smyslu vůbec poučitelní?

Petr Janata