Mezilidské vztahy se prostě zhoršují a nejvíce se to týká omladiny. O hlavních důvodech, proč to tak může být, připomeňme slova psychologa Jeronýma Klimeše z článku Přestaňme vtipkovat o tchýních (LN, 25. listopadu 2006):

„Vedlejším účinkem současného blahobytu je sílící automatizace společnosti, v níž je čím dál obtížnější vychovávat děti. Při hledání modelů výchovy, které by kompenzovaly negativní dopady moderního světa, bychom se měli obrátit ke zkušenostem našich předků… Děti se potřebují s rodiči podílet na fyzické práci. Pokud je přitom rodiče zbytečně neplísní, tak je to i hrozně baví. Bohužel fyzické práce je dnes čím dál méně. Kde ji brát, když např. pěstovat brambory se nevyplatí? Nepřímý dopad materiálního luxusu – každý má vlastní pokoj, televizi, mobil, počítač – spočívá v tom, že se rozmělňují přirozené výchovné prostředky, které po celou dobu evoluce formovaly člověka… Vychovávat děti se dnes prostě jeví jako nadlidský úkol, přitom by ale stačilo vzít si příklad z dědečků a babiček.“

Výše uvedené se zmiňuje o takových pojmech jako jsou blahobyt a luxus. Toho na venkově moc není, je to hlavně ve městech, a tam jsou také problémy s omladinou největší.

Šťasten ten mladý člověk, který v sobě najde nějaké užitečné hobby a z něho si udělá své živobytí. Takový člověk vlastně neví, co je to nuda, protože má své hobby. Neví, co je to nouze, protože provozovat užitečné hobby, např. cizí jazyky, vytváří hodnoty a přináší poctivé peníze. A nakonec takový člověk má i méně času na nekalosti. Znám pár takových lidí, jimž znallost cizího jazyka umožnila po pracovní stránce prožít život uspokojivě, přestože jej prožívali v režimu, který si nepřáli. Dnes člověk vidí mladé, jak promarňují první část života, v důsledku čehož si zkazí tu druhou.

Před nějakými 50 lety mi přišla do rukou kniha Chudí hoši. Byla to kniha o vynálezcích a jiných takových obdivuhodných lidech, kteří přispěli k ulehčení životního údělu ostatním. Každý z těch chlapců vynikl v něčem jiném, ale to, co měli společné, byly skromné poměry, z nichž pocházeli. Prostě jakkoli jsou peníze důležité, neměly by to být peníze anebo přání rodičů, ale zájem a předpoklady dítěte. Platón to kdysi řekl slovy: „Děti dlužno umisťovat nikoliv podle možností jejich otce, nýbrž podle možností jejich duše.“ A ty peníze nakonec také přijdou, byť později. A když se ten dotyčný uspokojivě ožení či vdá, a je jakž takž zdravý, tak co chybí?

Protože problémy s výchovou nejsou historicky nové, snad neuškodí připomenout pár názorů: „Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.“ (Šalomon). „Některé děti se chovají tak, jako by neměly děti.“ (Andrejev). „Ať děti mých nepřátel žijí v přepychu.“ (Antisthenes). A nakonec, s určitými obavami z případného nedorozumění, názor starořímského básníka Horatia: „Pokolení našich rodičů, horší našich dědů, zplodilo nás ještě horší, a my brzy zplodíme potomstvo ještě zkaženější.“

Nepřechází vás při čtení těch posledních slov také mráz po zádech? Autor si zřejmě všiml nejen toho, jak upadá majestát Říše římské, ale všiml si i jedné z podstatných příčin. Upadající Říši římské se ta naše civilizace dost podobá. „Jste poživační a nechcete mít děti,“ vytýkají někteří islámští duchovní naší společnosti. Nemají v tomto směru pravdu?

Tyto problémy měli už dávno řešit politici, jistě o nich vědí. I zde je vidět, že řešení ožehavých problémů není pro většinu z nich ten hlavní úkol. Tím je zůstat u moci až do skončení mandátu, ještě lepší by to bylo až do důchodu, a někteří by se zřejmě obětovali i potom…

Jenže na druhé straně, když rozdělení politických sil je zhruba 50:50, tak se s něčím pro někoho nepříjemným přichází těžko. Jako jeden příklad za mnohé uveďme, aby lidé prokazatelně se vyhýbající práci ztratili volební právo. Když volí, tak přece spolurozhodují o penězích, do kterých nejen nepřispívají, ale z nichž si žijí. Pak by zbylo více peněz na zdravotnictví, školství, lidi ovdovělé či jinak, ne vlastní vinou postižené.

Mnohé z dnešní omladiny tyhle věci zřejmě nezajímají. Jako by nevěřili, že také zerstárnou.

PETR JANATA