Každá návštěva u dětí v Milířích u mne vzbudila pocit, že pro postižené, ač se snaží sebevíc, společnost dělá málo. Jsem přesvědčený, že postižení lidé, hlavně pak děti, by si naší pozornosti zasloužili daleko více. Vždyť i oni mají přece stejné potřeby, stejně (ne – li daleko víc) prožívají nevšední události. Ústavy, které se o postižené starají, rozhodně nemají peněz nazbyt. A proto si nemohou dovolit brát děti častěji na zájezdy nebo pro ně pořádat nejrůznější zábavné pobyty. Každá snaha, ať už ze strany měst a obcí nebo jejich dobrovolných spolků a organizací, je jistě chvályhodná. není to tak dlouho, co jsem na vlastní oči viděl, jak velkou radost měly děti z Milířů, když navštívily hasičské závody ve Stříbře. Takové akce by ale neměly být ojedinělé. Jen houšť a větší kapky …