O tom, jak se žije posledně jmenovaným, jsme si povídali s Jiřím Kaprhálem, krejčím z Tachova.

Jak se vám tedy žije?

Jsem spokojený. Na živobytí si vydělám. Mám zhruba tolik, jako ostatní lidé.

Dotknou se vás nějak změny, které platí od letošního roku?

Určitě se mě dotkne, ale jak, to ještě nevím. Teď je ještě brzy něco hodnotit. Chce to nějaký čas, který jsem si ještě nenašel, abych si nové zákony a předpisy přečetl. Mám jednu zaměstnankyni, ale teprve si musím sednout, vzít do ruky kalkulačku a všechno si spočítat. Vláda si na nás pořád vymýšlí něco nového, potřebuje peníze. Jednou je to mýtné, podruhé zase poplatky u doktorů.

Jak dlouho denně pracujete?

Dělám určitě více, než ostatní. Stane se, že někdy i do večera. občas i o víkendech. Stalo se už párkrát, že jsem o víkendu nemohl jet za příbuznými, protože jsem měl hodně zakázek a musely být hotové. Ale nechci zákazníky zklamat, i když se někdy stane, že nestíhám.

Jak dlouho už podnikáte?

Začal jsem hned po revoluci. Vlastně jsem chtěl začít ještě dříve, na sklonku osmdesátých let už to bylo možné, ale vyšlo mi to až v devadesátém roce. To jsem si tady v Tachově koupil domek, ve kterém jsem dodnes. Za tu dobu jste určitě už měl hodně zákazníků. To je pravda. Chodí sem ke mně stálí zákazníci, když nedávno skončila krejčová, která sídlila na poště, lidé začali chodit sem. Dokonce mám několik zákazníků z Německa.

Máte teď nějakou zajímavou zakázku?

Právě dělám na uniformách pro hornickou kapelu ze Rtyně v Podkrkonoší. Je to zajímavé, konečně můžu pořádně šít, lidé chtějí většinou jen spravit zip něco zkrátit, nebo udělat záplatu.

Těšíte se už na důchod?

Těším, ale asi budu pracovat i dále. Lidi krejčího potřebují.