VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hus byl intelektuál, velmi blízký intelektuálům 20. století

Cheb - Režisér Jiří Svoboda natáčel film o českém mysliteli také v Chebu. 

13.8.2014
SDÍLEJ:

Natáčení filmu o Janu Husovi v Chebu.Foto: Václava Simeonová st.

Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím, Sametoví vrazi, Poslední cyklista. I tyto filmy režíroval Jiří Svoboda, který momentálně pracuje na dvojdílném historickém snímku o Janu Husovi. Film se natáčel také v Chebu a u této příležitosti mu Deník položil několik otázek.

Když se řekne film Jan Hus, lidé si představí snímek Otakara Vávry. Jste připravený na to, že budou filmy srovnávat? 

Jistě, srovnávat bude jak odborná veřejnost, tak diváci. Například má generace viděla Vávrův film jako doplněk školní docházky, a tak jej vnímá s jistým sentimentem. My ale točíme úplně jiného Husa, byť příběh je v mnohém podobný, protože vycházíme z historických faktů. Soustřeďujeme se ale hlavně na Husův spor, který není jen o morálku, ale i o katolickou věrouku a osobnostní integritu. To o sto let později rozšiřoval Luther, který z Husa v mnohém vycházel. Akcentujeme na Husovi především ten rozměr, který nebyl lokální, ale evropský.Natáčení filmu o Janu Husovi v Chebu.

Váš Hus by měl prý být také autentičtější…

Celý film točíme v reálech a exteriérech, čili už to ovlivňuje charakter vyprávění. Točíme navíc v dekoracích, které pocházejí ze středověku, takže je příběh přirozeně surovější, snažíme se realisticky prokreslit prostředí. Jiní jsou přirozeně i herci. Zatímco si Otakar Vávra vybral třeba Zdeňka Štěpánka nebo Otomara Krejču, tak my jsme vybírali herce věkově blízké historickým postavám. Když byl Hus upálen, bylo mu jen něco málo přes 40 let. Matěj Hádek, který ztvárňuje Husa, a Honza Dolanský, který hraje jeho přítele a později velkého odpůrce Pálče, jsou podstatně mladší, než to bylo u Vávrova filmu. Jsou to i stylově jiní herci.Natáčení filmu o Janu Husovi v Chebu.

Spisovatelka Eva Kantůrková si vás sama vybrala, abyste film režíroval. Váhal jste dlouho?

Ne. Musel jsem si pochopitelně přečíst nejen scénář, ale třeba také knihu historika Jiřího Kejře, abych si já sám porovnal, nakolik se spisovatelka držela faktů a nakolik je připuštěná fabulace. Od začátku mě ale látka zaujala, protože je to velký osud. Upřímně řečeno český národ má postav velikosti Jana Husa pramálo. Lidí, kteří jsou odhodlaní za nějakou pravdu trpět a podstoupit i oběť největší, nebylo mnoho. Takže mě hned zaujala možnost zpracovat jeho příběh nějak nově.

S paní spisovatelkou Kantůrkovou jsme se scházeli pravidelně téměř dva roky, kdy jsme si o příběhu povídali. Museli jsme se shodnout na tom, jak vést hlavní dramatickou linku. Jedna věc je držet se přísně historie, druhá je, že je třeba z historie vypreparovat dramatický oblouk, který by diváky vzrušoval.

Když jste s nabídkou režírovat ‚nového Husa' souhlasil, viděl jste už za některými postavami konkrétní herce, nebo jste hledal, koho obsadit?

Stává se mi zřídkakdy, že bych za postavou ve scénáři viděl hotovou figuru. Spíš čtu scénář tak, jako čte běžný divák román. To znamená, že je představa o postavě poměrně mlhavá. To se ale pochopitelně změní, když se z přípravy scénáře přesunu do role režiséra. Jednak máme castingovou agenturu, která nám podle určitých parametrů nabídne konkrétní typy, jednak mi pomohla druhá režisérka Eliška Týblová.

Na každou z postav jsme měli kolem pěti, šesti i více adeptů, se kterými jsme natáčeli jednotlivé scény jako herecké zkoušky. Ty jsou později velmi průkazné, protože zkoušíte celé rozpětí dané role, a to od scén, které jsou velmi kontemplativní, až po dramatické scény.

Strávil jste s ‚Husem' poslední dva roky. Změnil se za tu dobu váš vztah k němu?

Začal mi být bližší, protože jsem začal chápat jeho myšlení. Jeho osudem jsem se předtím příliš nezabýval, navíc jsem jej pod vlivem školy vnímal především jako sociálního reformátora, který také navíc opravil něco v češtině a přinesl nabodeníčka. Teď jsem ale samozřejmě pronikl do jeho způsobu myšlení v každé fázi. Nebyl člověkem, který by se od začátku držel nějakého názoru a ten by bez sebemenšího zaváhání prosazoval za každou cenu. Ale byl to intelektuál, velmi blízký intelektuálům 20. století, který zvažoval, co a kde je pravda. A až když dospěl k nějakému názoru, tak z něj prostě neuhýbal, což je v prostředí dominující totalitní ideologie, která vlastní brutální donucovací prostředky, ojedinělé.

Autor: Václava Simeonová

13.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Labuti se uskutečnil již osmnáctý ročník v nohejbale tříčlenných týmů.
4

Osmnáctý ročník turnaje trojic v nohejbalu vyhrál tým Wacken

V okolí Velké Hleďsebe nasbíral čtenář Martin Hamaďak se svým čtyřnohým pomocníkem plný košík hub.
8

PODÍVEJTE SE: Čtenáři Deníku posílají své houbařské úlovky

Návštěvníci benediktinských prohlídek kladrubského kláštera cestovali časem

Kladruby – Přes tisíc návštěvníků přilákaly už sedmnácté oživené noční prohlídky kláštera Kladruby.

DOTYK.CZ

České pivo určené ženám pobouřilo Britky. Je to sexismus, zlobí se

Česká společnost Aurosa Martiny Šmírové uvedla na trh stejnojmenné pivo, určené ženám. Když ho zkusila prodávat v Londýně, narazila. Britských žen se dotklo, že jim někdo předepisuje, jaké pivo mají pít.

FOTOGALERIE: Houslista Jaroslav Svěcený podpořil obnovu kostela

Stráž – Charitativní koncert na podporu obnovy kostela sv. Václava ve Stráži přilákal v neděli řadu návštěvníků nejen z obce, ale i ze širokého okolí.

Nádvoří Krasíkova ovládli rytíři, sokolníci i divadelníci

Kokašice/Krasíkov – Počasí jako na objednávku přálo organizátorům oslav Historických slavností Svaté Máří Magdalény aneb 790letého výročí od první písemné zmínky obce Kokašice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení