První petici inicioval již v roce 2000, několik měsíců po Kajínkově slavném útěku. „Bojovali jsme za znovuotevření případu, přidal se k tomu i tehdejší ministři spravedlnosti Bureš, Rychetský a Novák. Posléze jsme začali žádat o milost,“ vzpomíná Anderle. Žádosti směřoval na všechny tři porevoluční prezidenty, zorganizoval též kolem dvacítky petičních akcí.

V počátcích každý podporovatel podepisoval samostatně jeden arch A4, na Hrad Anderle poslal celkem 483 jednotlivých žádostí o milost, později se lidé mohli zapojit i na internetu. „Jeden čas jsme byli s Jiřím Kajínkem v docela intenzivním dopisovém kontaktu, teď si píšeme pozdravy k Velikonocům a Vánocům,“ řekl aktivista.

I když má z udělení milosti radost, záležitost vnímá jako prezidentův předvolební tah. „Ale nevadí. Jde o to, aby se Jiří Kajínek dostal ven.“

Jiří Kajínek na snímku z června roku 1998, kdy byl 
odsouzen na doživotí. Tehdy mu bylo 37 let.
Na milost má prezident právo, shodují se soudci. Z Kajínka strach nemají