Obchod se sportovním zbožím ve Stříbře navštívili zloději už poněkolikáté. Naposledy před několika dny. „Zrovna jsme měli plný obchod, když kolega na chvilku odešel do našeho skiservisu seřídit zákazníkovi vázání na lyžích. Tím jsem tam zůstala sama a toho zloději využili,“ vylíčila Deníku třiadvacetiletá prodavačka. „Byl to mladý pár a chodili po prodejně odděleně. Muž byl chvíli v kabině a pak šel ke dveřím, ale tam začal pípat alarm, který zaznamenal kód na zboží. Vyběhla jsem za ním a zkoušela jsem to po dobrém, zda ve své bundě nemá kód z jiného obchodu, ale on zapíral a tvrdil, že nic neukradl,“ vyprávěla prodavačka.

Ta se nedala odradit a muže pronásledovala. „Žádala jsem ho, ať si rozepne bundu, ale odmítal s tím, že na to nemám žádné právo, protože nic neukradl a odháněl mě, ať mu dám pokoj. Dohadovala jsem se s ním dalších sto metrů. Pokusila jsem se mu bundu sama rozepnout, ale odstrčil mě. Náhle přijelo auto s jeho spolupachatelkou, která byla také v obchodě, on naskočil a přirazil mi ruku ve dveřích. Zloději si určitě nevšimli kamer, které máme nainstalované po celé prodejně,“ popsala nepříjemný zážitek Wurmová. Obchod tak přišel o bundu v hodnotě kolem tří tisíc korun a prodavačce zůstalo po zlodějích zranění na pravém předloktí.

O zboží za několik tisíc korun nepřišel obchod poprvé, jak uvedl majitel Milan Černoch. „To snad nejsou ani tři týdny, co nás okradli o dvě bundy. Přišli, odešli a my zjistili, že jsme o dvě bundy lehčí. Ztráta přes šest tisíc,“ řekl Deníku.

„Povedlo se nám tehdy zloděje zachytit na kameru. Jejich fotky jsem si tu vyvěsil a jaké bylo naše překvapení, když sem za čtrnáct dní napochodovali znovu. Prodavačka ihned zavolala policisty a ti povedený párek zadrželi. Měli by snad jít na přestupkovou komisi a jak to tam chodí, to nevím. Nicméně si myslím, že zákony jsou vůči drobné kriminalitě velice benevolentní a zloději se smějí do očí i policistům,“ uvedl majitel.

„Naši zákonodárci by se tím místo oblíbené slovní exhibice a vzájemného osočování ve jménu strany měli zaobírat,“ dodal Černoch.
To si myslí také prodavačka. „Nejhorší je opravdu ta bezmoc. Nikde se nedovoláte, do určité finanční hodnoty to snad ani není trestný čin. Nic vlastně nezmůžete, i kdybyste toho zloděje sami chytili a nějak si to s ním vyřídili, tak snad může ještě žalovat on vás za napadení,“ myslí si Wurmová.
Podobný názor má i majitelka obchodu s oděvy Alena Tůmová o několik desítek metrů dále. „Bohužel, i mně se to stalo. Okradli mě několikrát, dokonce jsem si jednoho zloděje po čtvrt hodině sama našla. Ale zboží už u sebe neměl, takže mi to nepomohlo. A jsou i tak drzí, že mě jednou okradli za přítomnosti policisty. I to jim bylo jedno,“ uvedla Tůmová. „Tehdy to byly dvě ženy, můj otec za nimi vyběhl, dohnal je a ony mu zboží skoro s úsměvem vrátily a šly dál. To je lepší verze, většinou nic nevrací a lžou,“ říká prodavačka oděvů.

Milan Černoch se s takovou bezmocí smířit nehodlá. „I přes případnou nezákonnost budu fotky zlodějů vyvěšovat na výlohu a kompletní kamerový záznam pořízený kamerami s vysokým rozlišením předávat policii. Před Vánoci znásobíme v prodejně ostrahu,“ uvedl majitel obchodu. „Vždyť, na co mám čekat? Mám snad čekat, až se bude stupňovat agrese zlodějů a příště místo pohmožděné ruky někdo skončí s doživotním zmrzačením? Takový zloděj by mohl i zabít. A možná až pak by se něco začalo řešit. To už by bylo přece pozdě,“ myslí si Černoch.