Bratr Oldřich Kukla a bratranec Vlastimil Šmejkal. Na vzpomínkovou akci přijeli z Českého Brodu, odkud byl také zastřelený vojín Pohraniční stráže.

Pane Kuklo, kolik vám bylo let, když vašeho bratra smrtelně postřelili?

Mě bylo tenkrát třináct, Miloš byl starší bratr.

Byli jste jen dva, nebo máte ještě další sourozence?

Byli jsme jen dva bratři.

Čím pro vás tenkrát bratr byl?

Byl pro mě ve všem vzorem. Byl to zkrátka starší brácha, obdivoval jsem ho, byl něco jako další táta.

Jak dlouho byl na vojně, když se stalo tohle neštěstí?

Bratranec Vlastimil Šmejkal: On byl na vojně krátce, byl vlastně nováček, rukoval prvního října. Takže necelé dva měsíce. Ještě v neděli 25. listopadu jsme se za ním byli v Plané podívat a v úterý 27. už se to stalo. Já byl o dva roky mladší, s Milošem jsme spolu trávili celé dětství, jezdili jsme spolu i na stejnou střední školu. Měl jsem jít za rok na vojnu, tak si zkuste představit, s jakými pocity jsem tam mohl jít, když jsem si vzpomněl, co bratrance na vojně potkalo.

Čtěte také: Třicet let uplynulo ode dne, kdy byl zběhem zastřelen Miloš Kukla

Glosa: O železné oponě a smrti na hranicích

Jak vám to tenkrát dali vědět, že byl Miloš postřelen?

Oldřich Kukla: Zavolali rodičům, že se stalo to neštěstí. Bratra převezli na Karlák do Prahy, táta za ním jezdil. Dokonce už se jeho zdravotní stav začal zlepšovat, ale pak dostal embolii a třetího prosince zemřel.

Jak jsem zaslechl, vy kromě toho, který střílel viníte z bratrovy smrti nepřímo i tehdejší režim…

Víte, ono se nedá svalovat vinu úplně na tehdejší režim. Samozřejmě udělal to ten jeden člověk, který vystřelil. Ale i režim nese svoji vinu. Nebýt té uzavřené hranice, železné opony, podle mého názoru by se něco takového bratrovi nestalo. A když si ještě vybavím, jak tehdy cenili lidský život, že přišli položili rodičům na stůl nějaké peníze jako odškodné… že vůbec lze měřit hodnotu lidského života penězi… Zkrátka to, co se stalo, bereme jako nutné zlo, které se stalo a nelze už to vrátit zpět.