Je to měsíc, co po svém předchůdci Ladislavu Macákovi převzal Jiří Struček úřad starosty města Tachov. I když v komunální politice není žádným nováčkem, starostou je krátce a k tomu zároveň náměstkem hejtmana Plzeňského kraje. Ale kdo je vlastně Jiří Struček? Více o tom, jaký je v „civilu", jak se dostal k politice, jaké má zázemí, řekl v následujícím rozhovoru.

Co vás přimělo k rozhodnutí stát se politikem?
To bylo v roce 1998, v jednom z nejslavnějších roků českého hokeje, kdy jsme vyhráli Nagano. Ten rok si asi budou všichni fanoušci sportu navždy pamatovat. Já mám tu výhodu, že si tento rok mohu pamatovat nejen jako Nagano, ale i jako začátek mé politické kariéry. Přišel za mnou pan Rozhon, dlouholetý člen ČSSD, porevoluční zakladatel ČSSD v Tachově a zeptal se, jestli bych nechtěl do politiky jít. Rozhodl jsem se, že bych to zkusil, protože politika sociální demokracie mi nebyla cizí. Řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Jsem tachovský rodák, vždycky jsem žil v Tachově, chci dál žít v Tachově. A jak jinak může pomáhat někdo, kdo chce pomoci Tachovu, než tak, že jde tam, kde se o další budoucnosti rozhoduje. Dostal jsem se na kandidátku i do zastupitelstva, stal jsem se členem rady a o čtyři roky později místostarostou. Pak v roce 2008 jsem se dostal do krajského zastupitelstva, získal funkci v radě.

Máte ještě nějaké vyšší cíle v politice, nebo to momentálně neřešíte?
Ne, to neřeším, neplánuji, v podstatě o tom nepřemýšlím. Ale když někdy o politice přemýšlím, dojdu k závěru, že vrcholná politika, „pražská", mě vůbec neláká. Taková forma, kde člověk něco vylepšuje přímo, lze dělat jen v komunální politice. To mě baví, to mě láká.

Vrátím se k roku vašeho rozhodnutí, k osmadevadesátému. Co jste tehdy dělal?
Já jsem dělal ekonoma na střední škole ve Světcích. I to trochu pomohlo k mému rozhodnutí. Viděl jsem do financování školy a zajímalo mne, jakým způsobem se dá financovat město, jak se tvoří rozpočet, jak se dá ovlivnit financování různých projektů a podobně.

Zkuste popsat váš život do roku 1998, těch 31 let než jste dospěl k rozhodnutí věnovat se komunální politice.
Vystudoval jsem ekonomickou školu a pracoval jsem čtyři roky v Okresním podniku služeb, později to byl Slutex. Dalších sedm let jsem pracoval v potravinářském průmyslu, v tachovské mlékárně, kde jsem dělal také ekonoma. Od roku 1997 do roku 2002 jsem dělal ekonoma ve Světcích. Takže jsem mohl pro svoji práci v zastupitelstvu města zúročit zkušenosti z práce ve školství i v potravinářství a příspěvkových organizacích. Z každého jsem si vzal něco a můžu říct, že pohled mám širší a z každého se dá něco využít i v současné praxi. Funkce starosty není o tom, že by někde existovala škola na starostu. Tento post je tak multifunkční záležitost, že zde musejí prolínat všechny možné zájmy, pohledy, zkušenosti, představy… Myslím, že čím více má člověk zkušeností z různých oborů, tím je to pro něj prospěšnější a užitečnější.

Vy máte zkušenosti i ze světa sportu, mám takový pocit, že jste hrával fotbal, nebo i pískal?
Já jsem byl léta fotbalový rozhodčí. Fotbal jsem i hrával na amatérské úrovni a ke sportu jsem měl vždycky hodně blízko. Rozhodl jsem se, že budu dělat fotbalového rozhodčího, abych se dostal do centra fotbalového dění. Zajímalo mě to. Dá se to označit jako další průprava pro práci starosty (smích), protože se musíte umět rychle rozhodnout. Rozhodčího jsem dělal čtrnáct let. Pak jsem se stal místostarostou a tato funkce přináší řadu povinností také o sobotách a nedělích, kdy se hrají fotbalová utkání. Tak logicky nemohu pískat fotbal a zároveň se věnovat třeba svatebnímu obřadu…

Leda že byste pozval svatebčany na hřiště a hned jim to odpískal…
(smích) Jedině možná tak. Ale i různé další společenské akce bývají o víkendech. Těžko se to dá s funkcí rozhodčího skloubit.

Celý rozhovor si můžete přečíst ve čtvrtečním tištěném vydání Tachovského deníku