Přesuneme se asi 2 km po proudu a narazíme na pravoúhlý lom státní hranice u mlýna zvaného Untere Kellermühle. Další kilometr je Mže říčkou hraniční a pak už se tenhle největší tok Tachovska nadobro usazuje v Čechách. S dětskou hravostí si to vykrucuje v olšoví a smrčí a míří k Brance.

Horní tok Mže přetínají dvě bývalé signálky. Pár kroků od vnější najdete mimo jiné meandr odříznutý za normálního stavu vody od hlavního koryta. Jde o pěknou ukázku přirozené dynamiky vodního toku. Cesta podél vody mezi signálkami je plahočením přes bažiny a vývraty. U vnitřní signálky, na návrší při kótě Branka (675 m. n. m.), stojí bývalý hraničářský objekt, aktuálně zaplňovaný panely fotovoltaické elektrárny. Okolí objektu je místy neprodyšně porostlé bolševníkem velkolepým, připomíná mi to některé TOP lokality z Mariánskolá­zeňska. Když k tomu připočtu právě kvetoucí vlčí bob mnoholistý lidově zvaný lupina, je tu zaděláno na velký problém. Lze jen doufat, že vlastníci pozemků a příslušné úřady budou v likvidaci populací těchto neofyt rychlí, rázní a nesmlouvaví.

Výsadky bolševníků a lupin už obsazují vegetačně zajímavou nivu Mže nad Olšovým rybníkem, místo jemuž po léta říkám Údolí žluťuch. A co že to jsou žluťuchy? Nádherné a navenek bělavě až růžovofialově kvetoucí statné byliny lužních lesů a horských vysoko bylinných niv. Barvu květenství určují soubory tyčinek, jež délkou mnohonásobně přesahují kalich či pestík. Květní koruny u květů žluťuch zcela chybí. Jejich plný název je žluťucha orlíčkolistá a druhové jméno opravdu sedí. Jakkoli zajímavá je rostlina v detailech, těším se vždy na červen, kdy bohaté populace rozkvetlých žluťuch růžovými ostrovy a liniemi zjemní obrázek zdejší krajiny.

Olšový rybník zdá se, na první pohled, rozlehlejší než samotná ves Branka. Je tedy její neodmyslitelnou součástí a dominantou. Informační tabule instalovaná Správou CHKO Český les právě nad Údolím žluťuch zmiňuje v litorálu rybníka vzácnější rostliny jako například bahničku bradavkatou, vachtu trojlistou, ptačinec bahenní či zábělník (mochnu) bahenní.

Pod Brankou, posílená potoky Lískovým a Prudkým nabírá Mže druhý dech. Severně od Oborského vrchu je údolí plné kamenů, skalních prahů. Není divu, že si toto romantické místo vybrali filmaři pro natočení scény do pohádky Z pekla štěstí 2, která se z velké části točila právě na Tachovsku. Pamatujete, jak jinak sympatická herečka paní Morávková – v pohádce však záporná osoba, topí v peřejích novorozeně?

Miroslav Trégler