Pavel Šporcl s doprovodem cimbálové kapely Gipsy Way Ensemble ve složení Tomáš Vontszemü na cimbál, Ján Rigó na kontrabas a Zoltán Sándor na violu posluchačů nabídli především maďarské cikánské skladby. Mezi přednesenými tak například nechyběl Uherský tanec od Johannese Brahmse, nebo Čardáš od Vittoria Monti.

Zaplněnému kostelu pak interpret v sólu předvedl variaci pro sólové housle s názvem Kde domov můj. Při té příležitosti zmínil, že se často pohybuje po světě a uvažuje o národní hrdosti Čechů, a mrzí ho, že hrdostí k vlastnímu národu moc neoplýváme. Přitom právě naše nejdůležitější píseň jakou je hymna České republiky je dokladem toho, jak krásnou zemi v mnoha směrech máme.

Nadšené publikum během koncertu a především po přednesu závěrečné skladby odměnilo interpreta a jeho doprovod bouřlivým potleskem vstoje. Mimořádnou návštěvou v hledišti byla i monacká velvyslankyně s doprovodem, která Pavlu Šporclovi po koncertu vyjádřila uznání za jeho práci.

Skromný houslista se ihned po koncertu vydal mezi posluchače, se kterými diskutoval o svém programu i plánech, podepisoval hudební nosiče a památníčky. Dlouhá řada návštěvníků pak značila, že o fotografii či podpis světoznámého houslového mistra byl mimořádný zájem. „Byl to pro mě mimořádný zážitek. Akustika v kostele je výborná, hudba zde krásné zní, byl jsem zde už asi na čtyřech koncertech. Pana Šporcla si celá rodina moc vážíme, a děkujeme mu, že Českou republiku prezentuje v tak pěkném světle,“ řekl Tachovskému deníku jeden z přibližně pěti set posluchačů Václav Hořejší.

Ilustrační foto.
Dostal třicet žihadel, zpět letěl vrtulník ale prázdný