Vše ukáže čas a zkušenosti

MILOŠ NĚMEC

Souhlasím s těmi, kterým se připlácení za lékařské služby nelíbí. Znamená to další zásah do našich peněženek. Ale odsuzovat systém, který ještě nenastal a se kterým nejsou dosud žádné výrazné zkušenosti, to je trochu nefér. Nadávat a stěžovat si? Ano, ale až teprve potom, když zjistíme, že veškeré reformy vlastně byly k ničemu. Nezastávám se tady těch, kteří s nimi přišli, to určitě ne. Ale dejme jim čas. Možná se potom skutečně ukáže, že všechna připlácení na léky, recepty a pobyty v nemocnici byla nezbytná. Pokud se ukáže, že šlo zase o jeden z velkých omylů finančních odborníků, dočká se vláda a Julínkovo zdravotnictví oprávněné kritiky.

Více čtěte: Dělají si s námi, co chtějí, stěžují si pacienti

My bohužel končíme…

Doba postoupila a já jsem již v šestém a tedy maturitním ročníku. Od té doby, co jsem byl v prváku se oslava tohoto státního svátku dosti změnila. Do dění vstupují moderní technologie, v čele s multimediálním projektorem a digitálním fotoaparátem. To je podle mě velice dobře. Díky tomu dokázali organizátoři doplnit oslavu prezentacemi jak fotografíí tak krátkých filmových spotů z minulého ročníku. Těším se, až se příští rok, přijdu podívat jen jako divák. Věřím tomu, že to bude opět špičkové.

Glosovaný článek: Gymnazisté tančili a hráli

Co nám přinesl listopad

JIŘÍ KOHOUT

Docela by mne dnes zajímalo, co uplynulých osmnáct let dělal a čím se zabýval pán, který, když jsme v listopadu 1989 s kamarádem šli na domažlické náměstí s československou vlajkou demonstrovat za demokracii, na nás ukazoval cosi neslušného, ťukal si na čelo a nadával. Možná se z něj stal úspěšný podnikatel, možná je jen obyčejným člověkem s odlišným politickým názorem. Jestlipak si ale uvědomil, že právě díky listopadu 1989 může využívat veškeré výhody, které totalitní režim rozhodně nenabízel – vždyť za šest týdnů budeme moci vycestovat do dvaceti evropských zemí, aniž bychom k tomu potřebovali pas, cestovní doložku a bůhvíjaký doklad, bez něhož jsme se před osmnácti lety neobešli. Když už nás tedy milostivě tehdejší režim pustil na západ. Mně se to například nestalo nikdy, ačkoliv jsem dvakrát žádal, komunisté mne na západ Evropy nepustili. Asi si mysleli, že jim zdrhnu, i když jsem chtěl jenom navštívit příbuzné… Zkusme se ale zamyslet, každý z nás, co jsme dělali 16. listopadu a co děláme dnes. Jak se vyvíjel náš život uplynulých osmnáct let. Já se těmito úvahami zabývám v polovině listopadu vždycky a rozhodně bych neměnil. A stoprocentně vím, že kdyby nepřišel listopad 1989, nesměl bych psát dnes do novin, protože mám zkrátka jiný názor, než tehdejší politická moc. I dnes mám jiný názor, než někteří politici. Na rozdíl od předlistopadového období o tom mohu svobodně mluvit i psát. A to je ten důvod, proč jsem s československou vlajkou šel na náměstí demonstrovat za demokracii.

Neumějí přemýšlet dopředu

MILOŠ NĚMEC

Nedovedu pochopit myšlení lidí, kteří poté, co jim lehl dům popelem, shrábli peníze od úřadů a zmizeli s nimi k příbuzným. Zřejmě neumějí (anebo nechtějí) přemýšlet dopředu. Pár desítek tisíc korun jedenácti dospělým dlouho nevydrží a nevím, jak se zachovají jejich příbuzní, které vlastně budou vyjídat. Možná se pletu a romská komunita v tomto směru drží pohromadě a své příbuzné bude živit. Nevím, ale každopádně si myslím, že peníze byly přiděleny také jejich dětem. Teď se jejich rodiče budou ještě pár dnů ze sociální dávky radovat. Pak ale přijdou na řadu krizové dny. Co pak? Mohu si jen domýšlet.

Glosovaný článek: Lidé, kteří přišli o dům, vzali osud do svých rukou

Lepší místo bych asi těžko hledal

MILOŠ NĚMEC

Rozhodně nechci dělat městským zastupitelům v Boru reklamu. Ani by se to v tomto případě asi nehodilo. Ale mně by se takové místo posledního odpočinku, jaké vyrostlo v tamním hřbitově, prostě líbilo. Nádherný vyvýšený výhled na okolí, zeleň, prostě paráda. Svým veselým vzhledem mi pietní místo ani hřbitov vlastně nepřipomíná. Nevím, možná mám zafixované, že hřbitov má být smutný, ale v Boru tomu tak určitě není. A jsem rád, že tomu tak není. Tam bych si místo k věčněmu ulehnutí a spánku určitě vybral.

Glosovaný článek: Pohřebiště je připraveno

Vidím zajíce, zpomalím

JAROSLAV VESELÝ

Je to takový roztomilý nemotora, zbrklý, a tak komický, když prchá na silnici před jedoucím automobilem, jankovatí a uskakuje ze strany na stranu… Když má štěstí, uskočí správným směrem, na pole, do příkopu. Odchov a vypiplání jednoho ušáka stojí kolem 2000 korun. Mám to na paměti pokaždé, když mi zajíc vběhne nečekaně před auto. Popravdě, není to nijak často, tak jednou do roka. Ale vždycky přibrzdím a nechám vystresovaného zajocha prchnout do bezpečí. Zajíců je na Tachovsku málo, odhad v tisících kusech je opovážlivě optimistický. I proto si zaslouží trochu ohleduplnosti.

Glosovaný článek: Ze zajíce je ohrožený druh

Největší odměnou byl smích dětí

MILOŠ NĚMEC

Rozzářené dětské oči byly největší odměnou pro ty, kdo v Přimdě uspořádali večerní uzamykání lesa a lampionový průvod. Bylo příjemné pozorovat, s jakým nadšením se drobotina vrhla do přimdských ´hvozdů´, i když bylo u některých dětí patrné, že by bez doprovodu jindy do potemnělého lesa nevnikly. Pro mne osobně byl výstup ke kapličce docela zmáhající a jen se modlil, aby nikdo nenavrhl, že průvod dojde až na hrad. Myslím si ale, že drobotině by takový návrh rozhodně nevadil. Nadšení z ní jenom sálalo. Nezbývá nic jiného, než dodat: Jen víc takových akcí pro děti…

Glosovaný článek: Děti uložily les ke spánku