Po německu Rabenberg. A to nejen díky skutečnosti, že díky 894 m. n. m. šlo o nejvyšší vrchol střední části Českého lesa, ale hlavně kvůli zmínkám o chátrající vojenské hlásce ze systému ostrahy hranic, budovaného vČechách od konce 60. let. Lákavá byla zejména zmínka, že hláska by si zasloužila stát se turistickou rozhlednou.

Dříve, než cesty vbývalém hraničním pásmu začaly vyznačovat turistické značky, bylo hledání správné cesty na Havran celkem dobrodružnou záležitostí. Ideální cesta vedla od zámečku v Ostrůvku, kolem zaniklé lokality Skláře při Zlatém potoce. Za zdevastovanými plochami bývalé vojenské střelnice, zaniklé počátkem 90. let je nutno nepřehlédnout odbočku ksilničce, dlážděné panelovými bloky, vedoucí vzhůru přímo kHavranu. Jinak cesta lesem kolem zaniklé sklárny, kdy na dně Zlatého potoka tu a tam dodnes září barevné úlomky skla, působí neobyčejně romanticky.

O to větší překvapení zažili před několika léty dva přátelé, kteří vyrazili na víkendový tramping kHavranu. Po dlouhé cestě lůnem takřka panenské přírody prázdné človíčka začaly je míjet policejní dodávky a muži zákona si oba poutníky přeměřovali značně zamračeně i podezíravě. To se stalo na přístupové komunikaci kvrcholu Havranu. Tam pak čekalo rozuzlení. Vprostorách zdevastovaného vojenského zařízení, za dvojitou hradbou ostnatého drátu, avšak svylomenými vraty, bylo živo jak vPraze na Václaváku. Roztodivná auta od dodávek po sportovní holkolapy, spousty lidí skabely, do toho řvaly nejrůznější agregáty i elektrocentrály a přímo na vrchu vojenské hlásky svítil oranžový stan. Poutníci usedli na povalené panely, aby mohli sledovat rozvášněnou komunikaci mezi konsternovanými policisty a nic netušícími radioamatéry, účastnícími se mezinárodního závodu. Jádrem pudla byla snad skutečnost, že muži sradiostanicemi sice měli příslušná povolení, leč muže zákona zTachova jaksi nikdo o akci neinforoval, takže ti kránu údajně vyhlédli zoken a ke svému zděšení spatřili zářivý stan na vrcholu vrcholně nebezpečné rozpadající se konstrukce vojenského zařízení. I neváhali, vsedli do vozů a vyjeli do akce. Tak alespoň praví legenda.

Po odjezdu policie a svolení lovců rádiových vln nastala příležitost vystoupat šesti patry ocelové konstrukce srozpadajícími se pláty izolace stěn. Na vrcholu pak muž slaptopem obýval malý stan, stojící vmístě, kde se kdysi do výše tyčila další dvacetimetrová dřevěná nástavba, kryjící anténní systém. Způvodní hlásky tak dodnes zbyla prakticky jen polovina původní výše. Protože vše na Havranu bylo zrezivělé nebo uvolněné, pocity strachu trochu kazily dojmy znádherného rozhledu. Zejména na německé straně romantickou atmosféru dokreslovaly zříceniny hradu Schellenbergu. I tak oba na návštěvu Havrana vzpomínají slehkým mrazením vzádech.

David Růžička