Roku 1329 se však již připomíná „Sulco de Erposicz juvenis“, možná příbuzný potomků Hroznatových, jenž si snad vybudoval v Erpužicích své sídlo. Po tomto Sulkovi mladším se jako majitel vsi připomíná v letech 1353, 1357 a 1358 Habart a v letech 1377 a 1378 „Girco cliens de Erpusicz“, avšak co který z nich v Erpužicích vlastnil, říci přesně nemůžeme. Obdobně komplikovaná je situace roku 1379. Tehdy držel půl vsi Sezema, krčma patřila Volfartovi a jeden poddaný Lvovi. Roku 1381 pak vystupuje jako rukojmí Sulík z Erpužic a roku 1395 Habard. Situace se stává nepřehlednější roku 1405, kdy se jako majitelé podacího práva ke zdejšímu kostelu připomínají „…Busconis de Hradek alias de Erpuzicz, Habardi de Holohlaw alias de Erpuzicz, Machconis de Zadub alias de Erpuzicz…“ kromě dalších příslušníků nižší šlechty. Ještě roku 1413 se pak připomínají Jan, Bušek a Sulek z Erpužic. Z výše uvedených kusých zpráv plyne, že nemáme prakticky žádnou možnost zjistit, co kteří majitelé vlastně v Erpužicích drželi. Jasné je pouze to, že ves byla rozdělena na několik dílů, zřejmě o nestejné velikosti, pouze k roku 1415 existuje přesnější zpráva, že Habard z Erpužic prodal Divišovi z Plezomi „in Erperziczich curia arature cum agris“, tedy poplužní dvůr s polností.

Je však zřejmé, že někteří majitelé Erpužic pocházeli z široce rozvětveného rodu pánů z Hrádku, sídlícího na nedalekém stejnojmenném hradě. Byl to již Bušek, připomínaný k rokům 1405 a 1413 a píšící se posléze roku 1416 jako Bušek z Hrádku seděním na Erpužicích a připomínaný ještě roku 1425. Ještě k roku 1417 pak máme další zprávy o Půtovi a Janovi „de Erpuzicz“. Erpužice tak byly rozděleny na několik dílů, na jednom z nich seděl Bušek a druhý vlastnil Diviš z Plezomi. Diviš nebo jeho stejnojmenný syn se připomíná ještě roku 1445, kdy na svém majetku zapsal věno své manželky Ančky ve výši 15 kop grošů. K roku 1434 se dále připomíná Bušek starší, ale dále nám zprávy mizejí a až roku 1460 v pramenech vystupuje Jan z Hrádku seděním ve „verpižicích“. Další zprávy o majitelích jsou ještě více útržkovité. K roku 1507 se připomíná Linhart z Hrádku a v Erpužicích, roku 1509 Linhart Makvart z Vespeřic, zřejmě totožný s předchozím. Roku 1544 si pak nechal Jan Markvart z Hrádku zapsat do obnovených zemských desek svůj majetek s dalším příslušenstvím mimo ves. Roku 1577 Jan nejstarší Markvart z Hrádku “a na Spirziczych“ přiznal dluh Janovi Markvartovi z Hrádku a na Nekmíři a Únějovicích a postoupil mu svůj majetek. K rokům 1590 a 1602 máme zprávy o Kryštofovi a Divišovi Markvartům z Hrádku a Erpužic. To však již byly Erpužice připojeny k Trpístům a poslední dva jmenovaní pouze dosazovali kněze ke kostelu.

Zdroj: www.obecerpuzice.cz