Co říká literatura? Kumpera ve svých „Řekách a říčkách Plzeňského kraje“ klade pramen Úhlavky poblíž Velkých Dvorců do nadmořské výšky 550 m. Turistický průvodce „Chodsko, Český les“ z roku 1987 popisuje vznik říčky východně od Velkých Dvorců ve výšce 545 m. V encyklopedii „Český les, příroda, historie, život“ vydané v roce 2005 nakladatel­stvím Baset jsem se dočetl, že Úhlavka pramení 0,5 km jižně od Velkých Dvorců ve výšce 580 m n. m. u Flusárny. Babo raď! Je zřejmé, i z turistické mapy, že s hledáním pramene musím začít ve Velkých Dvorcích.

Velké Dvorce, trochu neurovnanou ves při silnici z Boru do Přimdy, mám spojenou s chátrajícím zámkem, řadou mohutných starých stromů (též čekajících na ošetření) a nekonečnými sady. Sejdu ledovou cestou k rybníčku pod Křížovým vrchem (na vrcholu jsem nenašel kříž či kříže, ale celkem zajímavé výchozy horniny, podle geologické mapy jde o pararuly) a zjišťuji, že potok zde nezačíná. Škrtám údaje 545 a 550 m n. m. a 0,5 km jižně od vsi, údaj „východně“ jsem zavrhl již doma, je nesmyslný.

Pokračuji podél potůčku upraveného betonovými profily, vlevo pastviny, vpravo břízy, osiky, lísky, typický porost dlouhodobě neobdělávaných ploch sudetského pohraničí. Z lesíků vybíhají vyplašené srny a černě lesklí divočáci. Mokřiny a zaniklé rybníčky doprovází potůček Úhlavky, stejně jako elektrické vedení a jižní okraj sadů. Flusárna – též zmíněná v literatuře – je na dohled. Je na dohled i pramen? Zatím ne.

V místě, kde se svah prudce láme vzhůru se mi potok začal ztrácet a já nabyl dojmu, že jsem u cíle. Nikoli, hukot vody padající dolů mne vyvedl z omylu. Stoupám tedy výš a výš, kdysi tu byly jistě políčka, pastviny, louky, dnes je tu „džungle“. Najednou se potok ztrácí v kamení. Je tomu samozřejmě naopak, potok vytéká z kamení. Jsem u pramene! A jsem již kousek pod městem Přimdou. Z mapy odhaduji nadmořskou výšku 635 m a vzdálenost 1,1 km východně od přimdského kostela.

A co horní tok Úhlavky? Byly a jsou na něm mlýny a rybníky, charakteristický obrázek potoků Podčeskoleské pahorkatiny. Bohužel součástí obrazu jsou často i napřímená lichoběžníková koryta, takový úsek jsem našel pod Křížovým vrchem. Od hráze rybníka s pohádkovým názvem Peklo až po Nový Mlýn se Úhlavka opět přirozeně klikatí údolní nivou mezi lesy a souběžně s ní, jen o něco výše, běží náhon. Krajina našich předků. Také do ní zasahovali, ale poněkud v jiném měřítku a s jinou razancí.