O půlnoci 20. prosincetu poteče šampaňské a budou se opékat klobásy. Česká republika totiž vstupuje do tzv. schengenského prostoru. Policisté do konce roku vyklidí své kanceláře, zboří se bývalé celnice. („Že je člověk v jiné zemi poznáte už jen podle patníku,“ říká Jindřich Vrkoč z česko-německého přechodu v Broumově.)

Pro sudetskou Němku Ingrid Löwovou v tu chvíli vznikne „Českoněmecko“. Narodila se v české Horní Výšině. „Dnešek obrečím. Výšinu mám hluboko v srdci jako místo svého dětství. Německo je země, kde jsem po odsunu v roce 1945 musela žít. Oba domovy ničila válka a nenávist, teď je konečně konec,“ vypráví sedmasedmdesá­tiletá žena.

Po válce musela jako patnáctiletá odejít z Tachovska až na sever Německa. „Trápila jsem se, a tak jsem se jednoho dne sbalila a šla tři sta kilometrů pěšky zpátky k hranicím. Na hrob rodičů už mě ale pohraničníci nepustili. Šla z toho hrůza,“ tvrdí Löwová.

Od revoluce v roce 1989 jezdí do Horní Výšiny pravidelně každý měsíc, od pátku to bude ještě snadnější. „V domě, kde jsme bydleli, si dnes hrají jiné děti. Nikdy jsem si nepřála, aby byl sudetským Němcům vrácen majetek. Nejcennější jsou vzpomínky,“ dodává důchodkyně, která vstup Česka do Schengenu oslaví výletem do Prahy. „Poprvé se podívám do nádherného města, které jsem znala jen z obrázků,“ usmívá se.