Do vesnice v českém pohraničí přijel z Nizozemska poprvé v roce 1997 a od roku 2008 tady žije trvale. Kromě ekologického zemědělství se věnuje také cestovnímu ruchu – v Maršových Chodech zrekonstruoval starou usedlost, ze které vybudoval penzion pro ekoagroturistiku.

Přijíždíme na pastvinu. Louka se svažuje a Robert roztahuje ruce od volantu. „Tohle je moje kancelář," ukazuje pyšně s úsměvem na pampeliškami zářící louky, po nichž běží terénnímu autu vstříc stádečko tmavých krav a telátek. „Začínal jsem před pěti lety se čtrnácti kusy, teď jich mám desetkrát víc."
Na jiné pastvině se prohánějí mladí býčci. „Ty nejlepší prodáváme jako chovná zvířata, ostatní pak na maso," říká. Robert se věnuje pouze chovu plemene angus, jiný druh zemědělství neprovozuje – pouze pěstuje jetel na krmivo. „A snažím se zkrášlovat krajinu. V Holandsku nakupuji stromy, protože tam jsou levnější a ty sázím kolem pastvin," popisuje.

České pohraničí si pro svoji farmu vybral z jednoho důvodu. „Holandsko je příliš malé, žije v něm hodně lidí a je tam draho. Tady jsou lepší podmínky. Příroda je neuvěřitelně pěkná, lidé tady jsou milí a podnikatel se tady může ještě rozvíjet," popisuje hospodář, který v Maršových Chodech žije se svojí holandskou manželkou. Děti zatím nemají.

Robertovi učarovala především příroda Českého lesa a okolí. Té se také nejvíce věnuje. Ale, jak sám říká, volný čas prakticky nemá, práce na farmě, kde zaměstnává také jednoho Čecha, si vyžaduje sedm dní v týdnu. „A když si mohu udělat pár dní volna, navštěvuji svoje rodiče a příbuzné v Nizozemsku. Ale pro mě je ta práce tady a příroda v okolí Maršových Chodů tak pěkná, že je pro mě vlastně každý obyčejný den dovolenou," říká s úsměvem.
Jako zemědělec má přístup k dotacím, o které žádá už jako český podnikatel. „Já už ani nejsem cizinec. Evropa je teď vlastně jedna země a já jsem doma tady, jako cizinec se tu vůbec necítím."