A tak jsme doslova uprostřed největšího shonu a příprav na sobotní velkou premiéru požádali hlavního organizátora tohoto festivalu, Jiřího Fejta staršího, z pořádající agentury Erion Production, o předfestivalový rozhovor.

Plánský koupák se postupně stává tradicí. Proč se festival jmenuje právě tak a je možné připomenout, za jakých okolností vznikal festival i jeho název?

Nápad s open-air festivalem, tedy s hudební akcí pod otevřeným nebem, která v těchto končinách do roku 2007 nikdy nenašla své organizátory, vznikl v úzkém kroužku kolem úspěšné plánské skupiny Erion. Znalci i organizátoři různých akcí vědí o Erionu, že je jednou z nejžádanějších západočeských hudebních formací. Trojnásobný držitel Zlaté České dvanáctky ČRo1 – Radiožurnálu za léta 2003, 2005 a 2006. Finalista mezinárodní hudební soutěže EvropaHit, kam se propracoval v konkurenci 166 kapel a úspěšný host na turné Čechomoru i na megakoncertu Petera Nagye – to vše je plánský Erion. A byla to právě šňůra koncertů s Čechomorem, kde měl Erion před sebou tisíce nadšených diváků, která dala uzrát myšlence – přivézt do Plané známé kapely a zkusit udělat velký festival se vším všudy. Oslovili jsme tehdy poprvé řadu špičkových kapel – republikovou 1. hudební ligu. Někde jsme uspěli, někde ne. U někoho byl důvodem již obsazený termín u jiného zase silně přemrštěná výše požadovaného honoráře, která nás napoprvé zaskočila. Dnes už mě závratné honoráře některých umělců už tolik nepřekvapí. I taková je realita pořádání hudebních festivalů. A ten název? To je jasné – jsme v areálu nádherného přírodního koupaliště, takže Koupák jako vyšitý.

Podle jakého klíče se vybírají kapely a zpěváci, kteří budou vystupovat na Koupáku?

Od prvního ročníku se snažíme uspokojit co nejširší diváckou a posluchačskou obec. To znamená vymyslet a získat něco, co osloví mladší až nejmladší publikum, kterému zpravidla patří úvod festivalu a část odpoledne, ale zároveň přivézt i nějaký ten hodně dobrý popík pro střední a starší generace. Nikdy samozřejmě nezapomínáme ani na rockery, protože tenhle cíp západních Čech je podle našich zkušeností fakt hodně rockový, a to kupodivu napříč generacemi.

Poslední dobou rostou hudební festivaly jako houby po dešti. Jak složité je získat a udržet si diváka v takové konkurenci?

Je to jako všude, kde se musí bojovat o přízeň. Skvělá pověst festivalu se získává velmi pomalu, je to trnitá cesta. Ztracena ale může být během okamžiku. Nám se třeba vloni konečně povedlo vyladit občerstvení návštěvníků tak, aby byli maximálně spokojeni. V dobrém se nám to pak vrátilo. Lidé si zavedený systém chválili. Na nic si fakt nehrajeme. Lidé to pak cítí a oceňují. Jsou také rádi, že festival, který přitáhne i stovky lidí zdaleka, mají doma.

Letos vystoupí výrazná ikona českého popu, Michal David. Znáte se osobně? Jak složité bylo získat tohoto zpěváka na vystoupení v Plané?

S Michalem Davidem jsem se několikrát viděl v Praze, na prezentačních akcích hudebních firem, ale zatím jsme se nestali navzájem známými nebo přáteli, ačkoli nás pojí znamení Raka a téměř shodný den narození. Co ale není, může třeba zítra být. Michal David je především ohromný hudební pracant, kterému právem náleží pomyslný titul Král českého popu. Září na současných diskotékách, poslouchají ho děti, střední i starší generace, co víc si může přát. A získat ho na Koupák? On se přece nechal veřejně slyšet, že si po velkolepých oslavách své padesátky chce pořádně odpočinout a začít koncertovat až někdy po létě. To, že zítra vystoupí v Plané, je náš velký úspěch. Dramaturg festivalu, můj syn Jirka, odvedl skvělou práci.

Prozraďte čtenářům něco ze zákulisí příprav. Jak to chodí tam, kam divák se normálně nedostane?

V zákulisí to musí především klapat. Na výměnu účinkujících na pódiu je vždycky jenom pár minut a tak tomu musí být podřízeno veškeré dění za rampou. Přesně na smluvený čas najíždějí vozy s nástrojovou aparaturou, vykládá se, staví se bicí – ale na druhé straně se musí souběžně balit nádobíčko umělce, který právě skončil. Nic se nesmí promíchat, poplést – žádné zmatky. Chce to skutečně dobrou a zaběhanou koordinaci, kdy každý v zákulisí ví, co má kdy dělat. A samozřejmě rozhoduje i nápaditost a zkušenost. My jsme např. už vloni přišli na to, že když budeme mít dva praktikábly pod bicími, které budou pohyblivé – ušetříme spoustu času. Na jednom hraje na pódiu bubeník a na druhém se v zákulisí staví další bicí. Pak už je prohození praktikáblů jenom otázkou několika okamžiků, bicí se sbalí a staví se další. Kdo někdy stavěl bicí ve chvatu, moc dobře ví, o čem je řeč.

Plánský Koupák je tady doslova za pár hodin a přípravy jistě vrcholí. Co právě teď dělá Jiří Fejt?

Má, jako vždy v posledních týdnech, silně rozlítáno. Dnes dopoledne dohlíží na stavbu pódia a na přípravy v areálu koupaliště. Na různé organizační věci má sice také své lidi, hodně zkušené, ale znáte to – občas je třeba něco rázně rozhodnout, či pozměnit. A pak je důležité dodávat lidem, kteří jsou hlavně v těch posledních hodinách před startem velmi vyčerpaní, dobrou náladu a pozitivní myšlení. Dobrý šéf musí kolem sebe šířit klid a pohodu, pak to festivalové soukolí klape, jedna báseň.

Festival letos pozměnil své logo. Na plakátech se objevil panáček s koupáckým kruhem kolem pasu a s námořnickou čepicí. Proč právě on?

Myslím, že pan Koupák je takový grafický symbol spokojeného návštěvníka akce a vůbec spokojeného Čecha. Zlí jazykové tvrdí, že prý jsem to celý já. No, drobná podobnost by tam možná byla, ale tohle já rozhodně nemohu být. Tak například nosím jiný tvar brýlí, nemyslíte?

Co popřejete návštěvníkům Plánského koupáku 2010?

Aby se zase po roce velmi dobře pobavili a aby pak z areálu plánského koupaliště odcházeli s tím, že si rozhodně nenechají ujít 5. ročník Plánského Koupáku, který odstartuje „už“ v sobotu 30. července 2011 a na jehož přípravách jsme začali před pár dny velmi intenzivně pracovat.