VYBERTE SI REGION

Jsem prostě živel, miluji tanec i vůni starých knih

Černošín – Vedoucí několika zájmových kroužků Veronika Merglová v rozhovoru pro Deník.

8.2.2016
SDÍLEJ:

VERONIKA MERGLOVÁ (vlevo) se svými svěřenkyněmi.Foto: Archiv V. Merglové

Mladá. Štíhlá. Krásná. Sympatická. To vše napadne člověka při setkání s dvaadvacetiletou Veronikou Merglovou z Černošína, kterou tamní obyvatelé znají jako hasičku, tanečnici, vedoucí kroužků a různých workshopů. Prostě, všestranná mladá dáma. Je hodně vytížená, jen tak si nesedne, ale na rozhovor jsme se dokázaly společně domluvit a chvilku času mi věnovala.

Řeknete čtenářům něco o vašem vzdělání a práci i rodině?
Bydlím v Černošíně se svými rodiči a sedmiletou sestrou. Nyní dokončuji VOŠ v Plzni, obor sociální práce a chystám se do dalších studií. Pracovala jsem brigádně v denním stacionáři Víteček v Černošíně a vyzkoušela jsem si také práci montážní dělnice v EMZ v Černošíně. Teď jsem dostala nové pracovní místo v Tachově, které si zatím nechám pro sebe.

Jste tak všestranná, kolik vlastně a jaké kroužky vedete?
Momentálně se věnuji dětem v rámci tanečního kroužku, který je určen předškolákům až dětem ze čtvrté třídy. Dříve jsem zde vedla sportovní kroužek pro děti z druhého stupně základních škol, ale od toho jsem z časových důvodů upustila. Také připravuji s kolegyněmi dětem workshopy s přespáním, které děláme v rámci nějaké příležitosti, například Velikonoc, pololetí a podobně. Jinak se věnuji dospělým v rámci cvičení, na které chodí maminky od dětí, mladé holčiny, ale také ženy středního věku. Mám pár svých stálic, které se mnou cvičení „táhnou" celých pět let, co tady v Černošíně cvičím. Velkým hitem se nyní v rámci cvičení staly Trampolinky, na které se týdně hlásí kolem dvacítky žen. Dále tvořím také předtančení na plesy – teď v dubnu mě zrovna čeká Majálples ve Stříbře, na který se moc těším.

Jak dlouho to děláte a proč?
Dětem se věnuji třetím rokem. S tanečním kroužkem mi pomáhá moje maminka Hanka, která je vlastně příčinou toho, proč tančím já. Díky ní jsem začala tančit na tachovské ZUŠ pod vedením paní Ireny André, poté jsem tančila standardní a latinskoamerické tance pod vedením paní Hanky Cimburkové a naposledy jsem tančila v plzeňské taneční skupině Diamonds Dance Group pod vedením Dominiky Metličkové. Jsem tvůrkyní několika předtančení, choreografií. Tanec je v podstatě můj život. Mám ráda citát: „Dokážu cokoliv, pokud vím, jak to zatančit." (Twyla Tharp). Tanec je něco neuvěřitelného, je to jako lék. Tanec dokáže vyléčit kdejaký problém a vykouzlit na tváři úsměv. Aspoň na té mojí. Musím říct, že jsem opravdu vděčná za své rodiče, protože mě do teď podporovali ve všech mých tanečních i netanečních aktivitách a to je hrozně důležitá věc. Potom se člověku opravdu dobře pracuje. A nejde jen o práci s lidmi, ale i o práci sama na sobě. Rozvíjet se, učit se, zdokonalovat se. Ale abych se vrátila k tanečnímu kroužku. Jak jsem již říkala, s kroužkem mi pomáhá maminka, je to moje velká opora. Máme celkem 15 dětí. Vzhledem ke vzájemnému souznění a dobré kooperaci si umíme práci rozdělit tak, že vše zatím pěkně fungovalo a doufám, že bude fungovat dále. Teorii kroužků stavím na základech, které jsem se naučila od paní André, tzn. na základech výrazového tance. Učíme se s dětmi zatančit různé věci, prožitky, pocity. Učíme se také základní postoje, kroky, prvky, techniky. Děti jsou šikovné a tvárné, mají velkou fantazii. Práce s nimi je úžasná, protože jejich úsměv je velkou odměnou a motivací pokračovat. Děti už mají za sebou také svá první vystoupení, např. na pouti v Černošíně, tančily seniorům, maminkám. Už jsou to téměř ostřílení tanečníci. Máme také výborný kolektiv rodičů, se kterými se skvěle spolupracuje. Chtěla bych jim touto cestou poděkovat za zájem a důvěru. Moc si toho cením.

Věnujete se ale také dospělým…
Dospělým se věnuji pět let v rámci již zmíněného cvičení. Začínala jsem zde se zumbou, která byla pro mě v tu dobu rozšířením mých tanečních dovedností o dovednosti cvičební. Prošla jsem školením, získala certifikát a stala se ze mě instruktorka. Zumba se mi zalíbila svojí podstatou, že to je taneční-fitness cvičení, které kombinuje prvky latinskoamerických tanců s prvky aerobiku. A tak jsem se začala věnovat cvičení a práci s dospělými. Hodiny zumby byly ze začátku velice navštěvované. Poté jsme přešly k posilování, cvičení s gumami a nyní se věnujeme trampolinám. Díky této aktivitě jsem poznala mnoho nových lidiček. Jezdí mi cvičit ženy z Plané, Stříbra, Záchlumí, Konstantinových Lázní, Benešovic a dokonce i z Německa. Jim také děkuji za podporu a za to, že to se mnou vydrželi a doufám, že ještě dlouho vydrží, i když jim občas dávám pěkně do těla.

Kterou z aktivit máte nejraději?
Já mám ráda vše, co dělám. Jsem živel. Nemůžu dělat něco, co mě nebaví. Šest let jsem také dělala požární sport. Můj táta je hasič a hasiči mají požární sport jako součást fyzické přípravy, věnoval se tomuto sportu již od mládí a samozřejmě, to by bylo, aby to jeho dcera nedělala. Takže jsem dost času věnovala i samotnému běhání a přípravě na tyto závody. V rámci toho jsem se dostala i k moderování těchto závodů. Dnes už to dělám jen rekreačně, ale pořád je to něco, k čemu se velice ráda vracím. Nemůžu říci, že bych něco dělala nejradši. Miluji tanec, miluji párový tanec, miluji ty chvíle, kdy se člověk vznáší po parketu. Je to krásná dřina. Cvičení je pro mě něco, u čeho získám sílu, vybiji energii a posílím tělo i mysl. Když tančím s dětmi, vracím se do svých dětských let a vzpomínám na to, jaké to bylo, když jsem já byla v jejich pozici a ještě jim mohu kus svého já předat. Úžasné. Takže nelze vyzdvihnout jednu aktivitu. Nicméně musím podotknout jednu věc – a to hodně důležitou – vše je o lidech, kterými se člověk obklopuje, kterými se nechá vést. Já musím poděkovat městu Černošínu a TJ Sokol Černošín, kteří mě podporují a umožňují mi tyto aktivity dělat, bez nich bych tady nebyla, nebo bych tu práci měla o hodně těžší. Takže všem díky.

Jak dokážete skloubit vaši práci, kroužky, domácnost?
Dokážu. Vždycky říkám – Když musíš, tak musíš. Škola je samozřejmě na prvním místě. Rodina – jak jsem říkala, moje rodina pro mě vždycky byla velkou oporou, i když je to mnohdy musí stát mnoho sil a mnohdy mlčení. Práce – teď jsem od února dostala novou práci, takže se těším, že mě čeká něco nového a určitě zajímavého. Nevím, jak to dělám, ale zatím jsem si vždy dokázala všechno poskládat tak, aby to vzájemně fungovalo a zatím se mi to docela dařilo. Jsem člověk, který umí žít v presu, v zápřahu, neumím se nudit, takže i tak vypadá můj život.

Zbývá vám čas i na jiné koníčky? Jaké?
Vše, co dělám, jsou moje koníčky. Dokonce i škola. Vždycky říkám, že bych chtěla být tak dobrý rodič, jako jsou ti moji, protože mě zvládli skvěle motivovat ke studiu. Tanec, cvičení, kroužky, workshopy, hasiči atd. To všechno jsou mé zájmy, které dělám ráda.

Co děláte nejraději, když máte volno?
Když máte volno. A to bylo naposledy kdy? Mimo své obvyklé zájmy mám taky velice ráda knihy. Ráda chodím do knihovny. Miluji vůni starých knih. Ráda čtu. Mými tématy jsou psychologie, psychózy, schizofrenie, duševní poruchy. Chtěla bych se v budoucnu realizovat v tomto oboru. Ráda také chodím do kina, na muzikály, do divadla. Mám skvělé přátele, se kterými se dokážu bezvadně odreagovat. A když je plesová sezona, tak vyhledávám plesy. Jsem vyloženě extrovertní sangvinik, který miluje společnost a zábavu.

Máte nějaké své motto?
Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.

Máte nějaké přání do budoucna?
Mám hodně přání do budoucna. Nicméně jsem v průběhu svého života zjistila, že pevné zdraví je nad všechno ostatní. Takže mám přání, abychom byli všichni zdraví a spokojení. To ostatní už ten život nějak vymyslí a cestu ukáže sám.

Martina Sihelská

Autor: Redakce

8.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na koledy se nejen ve Studánce těší

Tachovsko – Pět klasických vánočních koled si můžete společně s Deníkem zazpívat ve středu 14. prosince od 18 hodin na několika místech tachovského okresu.K projektu Česko zpívá koledy se letos přihlásili ve Stříbře, Chodském Újezdu, Halži, Starém Sedlišti, Labuti, Studánce a ve Ctiboři.

Sladká tečka za letošním rokem - přijel Nohavica

Stříbro - Koncert roku. Jedinečný. Bylo to úžasné. Taková slova byla slyšet od návštěvníků úterního koncertu Jarka Nohavicy ve Stříbře.

Přimdský bazén stále nemá ředitele

Přimda – V polovině letošního roku skončila smlouva bývalého provozovatele přimdského bazénu Josefa Langmajera s městem Přimda o jeho provozu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies