Na pomezí jara a léta tu rozkvétají stovky kosatců žlutých a nastává nejpříhodnější doba pro výlety podél tohoto úseku říčky. Jejich trasu můžete volit jakkoli podle chuti, času a fyzické zdatnosti a také třeba podle „vodovzdornosti“ obutí. Začít je možno u zámku či hradu Kopec, na zajímavé stavebně – historické lokalitě.

Zelená turistická značka vede nejprve strání nad pravým břehem říčky, v místě, kde přitéká od Zhoře potok, se vrací k vodě. Úsek smrkovým lesem s balvany v řečišti patří rozhodně mezi nejkrásnější kouty na celé Úhlavce. Jdeme dál stezkou mezi stromy a svah napravo od nás trochu „pralesovatí“. Nevím, jak to vidí lesáci, ale mne se ta neuspořádanost líbí. Tam, kde začínají louky s kosatci, vyrůstají z úpatí balvaniska keře alpských růží a právě kvetou. To ještě není vše, o kus dále najdete ve stráni i bílé květy krásné a chráněné bělozářky liliovité. Co jsem to říkal o ideálním čase pro výlety?

Některé borové lesy prosycené žulovými balvany a skalkami, tu a tam i nějakým tím listnáčem a téměř všude jalovcem obecným, vyhlíží opravdu romanticky a z toho důvodu je příjemné se jimi plahočit nahoru a dolů. I když to na jehličí při špatném obutí pořádně klouže. Z cennějších rostlin jsem tu nalezl i kociánek dvoudomý, na cestách nevelikou a roztomilou třezalku rozprostřenou.

Kudy od Tuněchodského mlýna zpět na Kopec? Vylezete – li do Tuněchod, nabízí se jít po silnici na Prostiboř. Asi v polovině cesty jsou vlevo v pastvinách a lukách lesíky a pahorky. Pokud se nebojíte překonávat elektrické ohradníky, doporučuji to právě tady “střihnout“ přímo ku Kopci. Nepůjde o samoúčelné šetření času a sil, narazíte na doslova obrovité jalovce. Takové uvnitř lesa nerostou. Kdybych měl okamžitě a bez přemýšlení pojmenovat erbovní rostlinu zdejšího kraje, vybral bych jalovec.

I východním směrem vede od mlýna cesta k silnici, tentokráte z Mileva do Telic. Když se kousek vrátíte proti proudu, můžete k silnici dorazit podél potůčků, údolíčky v místech zvaných v turistické mapě jako Stinka. Telice jsou – stejně jako většina vsí v okolí – zajímavým místem s řadou cenných ukázek lidového stavitelství i snah o zachování tohoto fenoménu. Ve svahu vrchu Valuška (483 m) je starý židovský hřbitov. Kniha V. F. Chvátala „Příběhy telických náhrobků“ vyšla docela nedávno a byla již představena na stránkách Tachovského deníku. Vzpomněl jsme si na ní uprostřed ticha, stromů, barvínku a kamenů s nečitelnými nápisy. Nečitelnými pro nezasvěcené do tajů hebrejštiny. Tedy i pro mne osobně.

Od „vstupní brány“ do hřbitova vidím Vlčí horu, Přimdu s pásmem Českého lesa a sedmihorský Chlum. Zvláštní, jde o jakousi „elitu“ mezi vrchy Tachovska. Symbolizují jednotlivé krajinné celky a společně náš region. Za další terénní vlnou se zjeví mohutná stodola, nově zastřešený „hradozámek“ a Prostiboř obklopená malebnou krajinou. Už víte, proč si tenhle kraj člověk tak snadno zamiluje?

Miroslav Trégler