Po válce se do Plané vždycky chtěl podívat, ale nikdy mu to nevyšlo. Vynahradila si to až jeho dcera Kathleen Hoffman, která západní Čechy navštívila již několikrát. Na radnici v Plané poskytla Deníku exkluzivní rozhovor.

Do západních Čech vás v těchto dnech přivedly oslavy osvobození. Jak tyto dny strávíte?

Prvního května jsme přiletěli do Prahy a ve středu jsme přijeli do Plzně. Město jsme si prošli a ve čtvrtek jsem měla volněji, tak jsem se vypravila do Plané. Jsem potěšena, že mě na radnici přijali a že mohu být ve městě, kde tatínek po válce pobýval. Od pátku do neděle nás čekají Slavnosti svobody v Plzni. Pro mne osobně je nejdůležitější sobotní dopolední vzpomínka přímo u památníku 16. divize v Husově ulici. A samozřejmě přehlídka historických vojenských vozidel. To je něco úžasného, kolik se jich dochovalo a jak se o ně jejich majitelé starají. Máme mezi nimi i několik přátel, tak se na to moc těším.

Jaký máte pocit z oslav, které jsou vlastně na počest vašich otců, kteří tuto část Evropy osvobozovali od nacismu?

Je to pěkný pocit. Je to velice hezké a dojemné, jak nás v Plzni přijímají.

Váš otec pobýval v Plané od května do začátku září. Domů psal dopisy. Vyprávěl vám potom o Plané?

Když psal dopisy domů, nebyla jsem ještě na světě. Psal je mamince a mému bratrovi. Já jsem se narodila později, a tak to všechno znám z vyprávění. Tatínek vždycky rád vzpomínal na české lidi – jak byli vděční, přátelští, jak se k americkým vojákům hezky chovali.

Podařilo se mu někdy vrátit se do Plané alespoň na pár dní?

To se mu bohužel nikdy nepovedlo, i když si to pořád plánoval a často o tom mluvil. Snil o tom, že by si tady někdy půjčil auto a všechna místa, která tu poznal, by znovu navštívil.

Podařilo se to tedy až vám. Kolikrát už jste byla v Česku?

Já už jsem tady potřetí a podruhé v Plané. A doufám, že ne naposledy. I když pro mě je to trošku těžší, nemám totiž ráda létání. Ale vždycky to nějak překonám.

Máte v Plané nějaké místo, které jste si speciálně oblíbila?

Mým nejoblíbenějším místem v Plané, mojí nejoblíbenější budovou, je tato, tedy radnice. Tatínek tady v jedné místnosti celou tu dobu, co působil v plané, žil.

Váš otec byl za války u vojenské policie. Čemu se věnoval po propuštění z armády?

On byl pořád policistou. Byl policistou před válkou, za války, i po ní. Hodně tuhle práci miloval.

Šla jste také v jeho šlépějích?

(smích) Kdepak, já jsem pracovala jako úřednice v jedné energetické společnosti.

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně zážitků při Slavnostech svobody.

Já děkuji vám. Hned jak se vrátím do Plzně, musím se přátelům pochlubit, že jsem poskytovala rozhovor do novin (smích). Udělalo mi to velikou radost.