Klášterský les u Křivců, od zlatokopů k houbařům
Křivce – Mezi místy, jejichž výjimečnost je odvozena především od geologické stavby, patří i takzvaný Klášterský les.
Redakce
Diskutovat (0) 7.9.2010 13:15
Nejdete jej snadno, rozkládá se po obou stranách silnice ze Starého Sedla do Křivců. Už na první pohled jde o les zvláštní, plný kopečků a prohlubní. Tyhle „mikrohory“ mají na svědomí zlatokopové. Nejde totiž o nic jiného, než o rozsáhlé sejpové pole (udává se plocha 1,5×0,5 km), které je dokladem středověké těžby zlata na Bezdružicku. Z hlediska geologického jde o karbonské sedimenty, výplň starého říčního koryta. Zvětralé povrchové vrstvy se zpracovávaly rýžováním, zlatonosné polohy byly sledovány i do hloubky. Při archeologickém výzkumu se dokonce našly pozůstatky středověké chýše zlatokopa. Toliko a ještě více najdete na internetových stránkách České geologické služby, v sekci významné geologické lokality. Podrobný průzkum zde byl proveden v letech 1976 – 1978.
Moje „průzkumy“ Klášterského lesa měly dosud podobu krátkých zastávek na pár fotek, kdykoli jsem jel kolem. Teprve letos na jaře jsem objevil na okraji lesa, při cestě do údolí Nezdického potoka k Tomšově mlýnu, zemník. Jakýsi „řez“ do geologické historie Země. V louži na dně se to hemžilo čolky, nahoře jsem málem šlápl na vyhřívajícího se slepýše. To víte, šedý na šedém, trochu nenápadné. Z lesa kolem vykukovaly klobouky prvních hub. Tak takový „řez“ do současnosti Země si nechám líbit.
Do Klášterského lesa jsem se vrátil v půli srpna letošního roku, kdy zachvátila Tachovsko houbařská horečka. Přijel můj dlouholetý kamarád z Nejdku a společně jsme podnikli výpravu napříč Bezdružickou vrchovinou. Zastavili jsme se i v Klášterském lese. Vyprávění o zlatokopecké minulosti místa bylo zcela přehlušeno přítomností snad nevyčerpatelného množství hřibů smrkových, suchohřibů, hřibů strakošů, muchomůrek růžovek, kozáků a křemenáčů. To vše proložené různě barevnými holubinkami, pavučinci, slizáky, klouzky, liškami… No prosím, a to někteří tvrdili, že rostou jen hřiby. Člověk zkrátka vidí jen to, co chce.
Proč o tom píši? Inu proto, že bohatství může mít plno podob. Překopávat les kvůli pár zlatinkám by mne asi nebavilo, ale brouzdat se hodiny a hodiny mezi tou houbovou nádherou je pro mne opravdovým zážitkem. Ještě něco – do vlhkých a voňavých lesů plných hub jsem se vrátil přímo z dovolené v jižní Francii. Provence je krásný, ale v létě suchý a vyprahlý kus Evropy. Važme si bublajících potůčků, chladivé náruče mechu, stínu a každé pěkné houby v našich hvozdech, to je to naše letní tachovské „zlato“.
Miroslav Trégler
-6°C
-4°C
-2°C
