Co k tomu ale potřebují? Není přece dost dobře možné vzít si koně vyjet na dovolenou jen tak. „Jsou dva typy těch, kteří jezdí do přírody s koněm. Prvním je člověk, který vlastní koně, má pozemky a každý den si vyjede na projížďku,“ nastínila Miroslava Válová, poradce přes hippoturistiku Mikroregionu Konstantinolázeňsko. Někdo může být zastáncem totho, že člověk a kůň smí jenom na cesty značené anebo na pozemky, které sám vlastní.

„Není tomu tak úplně. Je sice pravdou, že jezdec na koni stresuje daleko méně přírodu než člověk pěší a podle naší legislativy může člověk a kůň všude tam, kam může jít pěší,“ připomněla poradkyně Druhým typem je člověk, který nemá koně, možná na něm neumí ani jezdit a viděl ho ho pouze v obrázkové knize. Přesto to chce zkusit. A takových lidí je na Tachovsku podstatně více než v případě prvním.

„Sama jsem na koni nikdy nejezdila, ale chci k tomu přivést alespoň dceru. Zájem o tato zvířata u ní pozoruji vždycky, když jdeme na procházku do Oldřichova,“ řekla nám Vladimíra Komárková z Tachova. „Na to, abych dceři koně pořídila, pochopitelně nemám peníze. Zkusím se pozeptat, kde a za jakých podmínek je možnost učit se jezdit. Já sama se k tomu neodvážím, ale dcerce bych to potěšení poskytnout chtěla. Vždyť se říká, že pohled na svět z koňského hřbetu je prý tím nejhezčím na světe,“ dodala.