Cílem tradičního každoročního setkání byla výměna nových zkušeností, poznatků a metodických pokynů.

„Setkání organizujeme pravidelně na Zelený čtvrtek, protože mezi kronikáři je řada pedagogů, a tak jim alespoň nenarušujeme výuku, protože jsou prázdniny,“ vysvětlila Markéta Novotná z tachovského archivu. „Kronikáře zveme jednak proto, aby se viděli, poznali. Aby si předali zkušenosti a abychom my jim předali nové informace a možnosti, jaké dnes nabízí třeba internet k dohledávání informací,“ doplnila.

Z jedenapadesáti obcí a měst tachovského okresu mají dnes svého kronikáře či kronikářku zhruba dvě třetiny obcí. Kroniky se ale píší i v některých částech. Například Labuť spadá pod Staré Sedliště, ovšem kroniku si vede vlastní.

Setkání kronikářů podle Novotné slouží také k případné kompletaci kronik. „S kronikáři si říkáme, jaké kroniky jsou k dispozici a prosíme je o spolupráci při dohledávání kronik, které postrádáme,“ uvedla Novotná.

Na setkáních se pravidelně daří vítat nové kronikáře. Letos mezi ně patří například Kateřina Slívová z Ošelína. „Kroniku jsem se rozhodla psát proto, aby po mě něco zůstalo. Navíc miluju historii a ráda píšu. Ale práci budu mít těžkou, protože v Ošelíně se kronika psala naposledy někdy v roce 1989 a já se budu muset pokusit zpětně dohledat co nejvíce informací z období, kdy se kronika nevedla,“ řekla Deníku.

Novým kronikářem je také Jiří Bízek z Bezdružic. „K psaní mne dovedla nouze. Tedy obecní nouze, protože nebyl kronikář a nikdo jiný se nepřihlásil,“ řekl Deníku s úsměvem. „Jsem dlouholetým kronikářem lokálky Pňovany – Bezdružice, psaní mě baví, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit,“ dodal.

Tachovsko se také může pochlubit nejstarším kronikářem v České republice, kterým je dvaadevadesátiletý Rudolf Hruška ze Sulislavi.