Není už pochyb, že nám letošní zima dává opravdu zabrat. Při oblevě sice zmizel až na nevelké výjimky sníh, ale už před ním také notná část dříví na zimu u venkovských stavení. A sněhové spousty vystřídala velká voda ve Mži, v našich potocích i sklepech stavení. Inu, pořád zřejmě ještě bude s čím se prát, i když trsy sněženek na předzahrádkách už udělaly notný krok k předjaří. Zima zkrátka nedá letos nikomu nic zadarmo, možná i po celém světě oplácí přírodními katastrofami, co člověk vědomě i nevědomě způsobil. Dle starého kalendáře byl včera den Anežky Římské - o svaté Anežce od kamen se nechce; když ona kape ze stříšky, chystej sedláče zhryzky. A když svatá Anežka laskavá, vypustí skřivana z rukáva. Dnes, na svatého Vincence (22.1.), máme sedět doma u pece. Slunečnost tohoto dne má být velmi důležitou pro budoucí úrodu vína. Vincence slunečnost dává vína hojnost; na něj slunce všudy naplňuje vínem sudy. Zkušenost také říká, že je-li na svatého Vincence pěkně a teplo, budou velká parna v létě a teplé noci v srpnu. Takže nezbývá, než doufat a sledovat přitom bedlivě počasí kolem tohoto známého pranostikového dne druhé poloviny ledna.

Na Pavla obrácení i zima se promění

Koncem ledna lze se nadít změny počasí, takže pravdu má rčení, že na den Pavla obrácení (25.1.) též i zima se promění; buď popustí, nebo zhustí. Starší česky psané pranostiky jsou ještě podrobnější – den jasný Pavla svatého znamená hojnost dobrého. Jestli bude vítr váti, budou na vojnu volati. Jestli déšť a sníh hodlá sněžiti, bude mnohý hladem mříti. Platit ale hlavně má, že když je v den Pavla obrácení pohoda, jistá je Boží úroda; a když sníh nebo déšť, to je pro hospodáře zlá zvěst. A když ten den teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci. Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok. Toto zvíře prý cítí počasí a spí dál, dobře totiž ví, že jde o polovinu zimy. Potom na svatého Polykarpa (26.1.) plná sněhu každá škarpa. Ale dost již lidových moudrostí, vraťme se do reality a s ní do naší víkendové přírody.

Z Cebivi planinou k Hadovce

V lednovém, možná již opět bílém čase, zveme našeho čtenáře a ctitele běžek k návštěvě romantických končin nad potokem Hadovka. Výchozím bodem může být obec Cebiv, ležící v polovině cesty mezi Konstantinovými Lázněmi a Stříbrem. Obec je dostupná také železniční lokálkou Pňovany-Bezdružice. O dějinách místa jsme se již zmínili, bližší popis viz historicko- turistický průvodce. Na ulicové návsi před zámkem stojí socha Panny Marie z 1. pol. 18. století, pod prodejnou potravin zahlédneme na mostě sochu sv. Jana Nepomuckého. Bohužel zdejší stavební dominanta, nápadný barokní zámek, nadále stavebně strádá, a tak nepotěší ani jeho kdysi honosné průčelí. Z Cebivi míříme přes nechráněný železniční přejezd kolem sportovního areálu dále po silnici otevřenou planinou zemědělské krajiny k nedalekému lesnatému údolí, kterým protéká potok zvaný Hadovka. Směřujeme do údolí potoka k někdejšímu Bílému mlýnu. Ještě než spočineme v údolí, zahlédneme vpravo od silnice nápadný komín a pár chalup kolem. Právě starý komín, zbytek bývalé vrchnostenské cihelny, je nejvýraznější dominantou poklidné vsi Bezemín. Dle zářezů do svahů kolem cihelny je zřejmé, že surovina pro výrobu tu byla k mání hned vedle vypalovací pece.

O Bezemínu i hradišti

Jak psáno, první zmínky o Bezemínu se datují r. 1115; mnohem později získali celou ves Gutštejnové. V r. 1566 udává urbář bezdružického panství v Bezemíně 7 hospodářů, kteří měli česká jména. Pozdější prameny uvádějí u vsi mlynáře na zakoupeném panském mlýně se stoupou a olejnou. Roku 1838 se ves skládala ze 17 usedlostí; již tehdy zde pracovala vrchnostenská cihelna. Před koncem 20. stol. stálo v Bezemíně 10 obytných domů, v nichž žilo 19 obyvatel; také zde vládne od jara do podzimu chalupářský ruch. Na svažité okrouhlé návsi stojí malá zvonička, upoutá také upravený areál vesnické usedlosti, v níž sídlí umělecké truhlářství. V zimním čase patří Bezemín s bíle zachumlanými chalupami a tichou návsí spíš do pohádkového království, z něhož nás vytrhne snad jen příjezd pluhu, či štěkající hlídací pes. Na rozdíl od samotné vsi patří k mnohem významnějším lokalitám zdejšího okolí tzv. bezemínské hradiště. To je položené na severovýchod od Bezemína, na skalnatém ostrohu mezi hradem Gutštejnem a Šipínem. Památné opevnění plnilo sídelní funkci snad již v 8. stol. našeho letopočtu, a zaujímá rozlohu téměř 4 ha. Nedaleko romantického ostrohu se skalkami nachází se pohřebiště se 45 mohylami. Jak vyplynulo z archeologického průzkumu, existenci hradiště ukončil mohutný požár. Návštěvu místa ponecháme si patrně až na schůdnější víkendy, které přijdou k Hadovce s pokročilejším jarním časem.

Bílou stopou po Hadovce

Vytrvalejší turista může se pod Bezemínem napojit na červenou turistickou značku, procházející celým údolím Hadovky. U silničního mostku přes potok naproti Bílému mlýnu lze zaparkovat, a odtud pak pěšky či na běžkách pokračovat do snad nejkrásnějších partií Hadovky, ke hradu Gutštejn a k soutoku Hadovky a Úterského potoka pod Šipínem. Z odpočívadla za šipínským kostelíkem se naskýtá monumentální pohled na skalní partie a zářezy potočních údolí kolem soutoku. Kdo v těchto místech přivře oči a popustí představivost, určitě mu před očima vyvstane tlupa Lučanů, vracející se z úspěšného lovu na jelena, či zaslechne harašení zbroje loupeživé rytířské čeládky tam za smrky a borovicemi u Gutštejna. Jako bonus může si pak každý z nás vychutnat přírodní zázraky lednové krajiny kolem Hadovky…

Pavel Nový