Prvotní nápad na založení tohoto spolku vznikl minulý rok, při společném putování rodičů a dětí krajinou. „Později se k nám začaly přidávat i samotné děti již bez rodičů a zde nejspíš vznikl impulz na založení školky," řekla Deníku jedna ze zakladatelek Lesní školky Divočina Ivana Kander. Sama zakladatelka by ani Divočinu jako lesní školku neoznačila. „Dalo by se říct, že jsme spíše taková putovní školka, jelikož nemáme žádné zázemí. Jsme stále venku," vysvětlila.

Školka by podle jejích slov měla děti učit lásce k přírodě, odpoutat je od televize a počítačů. Na rozdíl od klasických státních školek, tato postrádá již jednou zmiňované zázemí, ale vedoucí to určitě neberou jako mínus. Dalším rozdílem je přístup k dětem. „Přístup je zde hodně individuální. Děti si vlastně mohou vybrat, jestli se chtějí do společných aktivit zapojit, nebo ne," dále řekla Kander. Jelikož ale Lesní školka Divočina nefunguje pravidelně, již od října má pozastavenou činnost. „Děti se nám rozutekly do klasických školek, s tím se prostě nic nedá dělat. Ale myslím si, že po dobu činnosti byli všichni spokojeni," uvedla Kander.

Dny školky ale jistě podle jejího názoru sečteny nejsou. Především díky faktu, že její největší využití je možné především během letních měsíců.