Ten otec, to byl člověk, který byl v 50. letech křivě obviněn, odsouzen, odvezen a už se nikdy nevrátil. Zemřel mimo domov, režim ani nechtěl, aby měl doma pohřeb. Prostě vražda.

Tolik na připomenutí mladším, jak to i tady v pohraničí probíhalo. 17. listopad znamenal konec toho režimu v naší zemi. Co lze dnes hodnotit pozitivně? Především už nemůže dojít k strašlivé válce mezi rudou totalitou a demokracií. Skončilo pronásledování, věznění a vraždění slušných lidí. Noviny a ostatní média už nepapouškují jeden jediný názor, ale nabízejí možnost volby.

Žádná politická strana už nemůže lživě tvrdit, že má 99,9% hlasů. Mládež může studovat, dokonce i v zahraničí. Rok 1989 ná i negativa. Jednou z hlavních chyb bylo, že součástí změny nebyla morálka. Jeden nemorální systém byl přeměněn v jiný, navíc s velkou osobní svobodou. To nebylo prostředí vhodné pro slušné lidi. Situace rychle zneužili ostatní. Nejenže někdy neexistuje možnost vymáhání práva, dokonce zákony samotné jsou často úděsné. Absence morálky si můžeme všimnout i na politicích.

O potřebě zastavit vylidňování venkova hovoří vstřícně všechny politické strany. Ale co pro venkov dělají? Snaha ODS zachovat nespravedlivé rozdělení daňových výnosů není pro venkov pomocí. A když se dostala k moci ČSSD plus KSČM, pro venkov a udržení lidí na něm to byla učiněná katastrofa. Navíc všichni čtyři ministři resortu za ČSSD (Fencl, Palas, Zgarba, Mládek) museli být vyměněni. Dodejme, že žádný z nich neodcházel s čistýma rukama.

Podobnou nesolidnost lze vidět i na chování řady předlistopadových kormidelníků velkých zemědělských podniků. Agrokombinát Tachov nevyjímaje. Aby se člověk ředitelem stal, musel se o to tehdy zasloužit. Musel prokolaborovat do přízně režimu, označeného po roce 1989 za zločinný. A z lidí, kteří tenkrát likvidovali soukromníky, rodinné farmy, se najednou stávali největší podnikatelé. S tím rozdílem, že soukromý majetek, jehož zestátňování podporovali, se často stává majetkem jejich. Tito lidé vlastně pomáhají řešit problémy, které by bez nich vlastně ani nevznikly. Někteří z nich se svými prsty, které jsou dostatečně dlouhé za každého režimu, dostávají na ministerstvo zemědělství a jména některých jsou známa i v Bruselu. Hlavní motivací je získat výhody na úkor ostatních. Pár srovnání: Když se v Německu dostal k moci Hitler, vstoupily do jeho jednotek SA a SS desítky tisíc německých komunistů.

Když Marxův přístup k ekonomice zavrhla i Čína, mnozí původně straníci se vrhli na soukromé sedlačení tak neurvale, že brali půdu malým rolníkům, pro které byla jediným zdrojem obživy. Za studené války byly komunistické strany silné. Taková Francie byl tehdy v západní Evropě hlavní favorit Moskvy. A kde je francouzská komunistická strana dnes? Před únorem 1948 nebylo členů KSČ mnoho. Proč vstupovali do strany až po únoru? Přišel rok 1968 a mnozí členové z ní začali vystupovat, mj. v očekávání nové doby. Ale když se ta doba nedostavila a místo ní se dostavily tanky, mnozí, aby se zalíbili, si posypali hlavu popelem.

V této souvislosti připomeňme, že slovenská vláda navrhuje odškodnit bývalé komunisty, kteří jimi v roce 1968 přestali být. Jasná snaha odlišit ty, kteří se nesnížili k souhlasu s okupací. Pár slov o některých hlavních osobách totality. Koncentráky v SSSR byly zřízeny už za Lenina. Vraždění také, za Stalina ještě umocněné. Strašlivá vojenská síla nevznikla jen v Německu, ale také v SSSR. A když Hitler obsadil část Polska (předem dohodnutou se Stalinem), dostal z Moskvy blahopřejný telegram.

To je pár ukázek o povahovém charakteru velikánů. Záporná část dědictví po roce 1989 je opravdu nemalá a důsledky poneseme dál. Nicméně mezi těmi, kdo totalitní režim podporovali, se najdou lidé, kteří svůj omyl přiznají. Pořád lze doufat, že pilířem nadějné budoucnosti bude pravda, zodpovědnost a poctivá práce.

(redakčně kráceno) Autor je soukromý zemědělec.