„Když bylo oddělení sociální podpory na náměstí, klidně jsem mohla jet k přepážce i s kočárkem a měla jsem trochu soukromí i pro jednání u okénka,“ řekla nám Helena Kokrmentová. „Tady ani nevím, kdy mě nebo moje děti někdo praští zezadu dveřmi. Skoro se sem nevejdeme.“ Příliš spokojenosti s novými prostorami neprojevila ani Petra Barančiková.

„Já sem sice s kočárkem vyjedu výtahem, ale co je mi to platné, když ho musím nechat za dveřmi. A když vezmu dítě na ruku, musím dávat pozor, aby nás někdo dveřmi neuhodil,“ uvedla. Že to klienti v současných prostorách nemají jednoduché, připustily i pracovnice stříbrského oddělení Státní sociální podpory. „V našich původních prostorách na náměstí teď sídlí Městská policie Stříbro.

Tady jsme od konce července, pro veřejnost jsme otevírali prvního srpna,“ dozvěděli jsme se. Více než nebezpečí rány otevíranými dveřmi pracovnice Státní sociální podpory trápí nedostatek soukromí pro klienty. „Když tu máme dva lidi, je to složitější. Dříve jsme měli k dispozici dva boxy, kde každý mohl hovořit dso svého okénka a druhý ho přitom neslyšel. Tady máme jen obyčejný pult a pokud jsou na místě dva klienti, mohou jeden druhého poslouchat,“ vysvětlily pracovnice. Kromě toho, že je to ruší, postrádají pro veřejnost v otázce citlivých témat, která se tady často řeší, sokuormí a anonymitu. „Je mi to trapné, protože jsem sama s dětmi a každý tam může slyšet, když musím říct, jaké dostávám výživné a jak si s bývalým partnerem stojíme,“ zlobila se matka tří dětí, která se styděla říci svoje jméno.

Ředitel nadřízeného orgánu, tachovského Úřadu práce, Jaroslav Stehlík o problému ví. „Z původních prostor jsme dostali výpověď a současné pracoviště není ideální, to připouštím. Ale brzy bychom měli zprovoznit ještě dvě místnosti, takže pak budou podmínky pro jednání s klienty určitě lepší a důstojnější,“ řekl včera Deníku. Nové dvě kanceláře k té současné přibudou podle ředitele v příštích týdnech.