VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta do země Čingischána

TACHOV - Pět dobrodruhů prožilo zajímavou cestu na Dálný východ

19.7.2007
SDÍLEJ:

Fotografie z expedice Mongolia 2007.Foto: Archiv/Roman Florian

Před šesti týdny, 8. června, začala skoro 17.000 km dlouhá cesta účastníků Expedice Mongolia 2007. Jak už samotný název napovídá, jejím cílem bylo daleké Mongolsko. Dnes zpovídáme jednoho z účastníků, RomanaFlorianazTachova. Proč Mongolsko? Můj nápad to nebyl, kontaktovalměMartin Bareš. Kdysi chtěl jet semnoudo Skotska, ale sešlo z toho. Vypadl jim jeden člen výpravy, který nedostal v zaměstnání dovolenou, takže jsem se do výpravy dostal na poslední chvíli. To už bylo o cíli cesty rozhodnuto.

Kolik času jste tedy měl na přípravu? Asi tak šest neděl. Jaký byl počet členů výpravy a na jakých strojích jste jeli? Bylo nás pět. Tři motorky a jedno terénní auto s dvoučlennou posádkou. Původně chtěli, abych jel autem, ale přemluvil jsem je, abych mohl cestu absolovovat na motorce. Je na ní větší požitek z jízdy. Musel jste před cestou nějak upravit vaši motorku? Ano. Nejdůležitější bylo vyndat katalyzátor, abych ho nezničil. To kvůli špatné kvalitě tamního benzinu. Když jsme u benzinu, jaké jsou jeho ceny v zemích, které jste cestou navštívili? VPolsku jsou ceny podobné jako u nás.Čímdál na východ, tím je benzin levnější.

Například na Ukrajině stál litr asi 18 Kč, v evropské části Ruska dokonce 15 Kč.VMongolsku pak jeden litr stál asi dolar. Překvapil mně i systém čerpání pohonných hmot.VPolsku končí to, na co jsme zvyklí. Nejdříve natankujeme a pak zaplatíme.OdBěloruska je to opačně. Nejříve musíte obsluze nahlásit, kolik benzinu chcete, pak jej zaplatíte, potom teprve čerpáte. Potíž je v tom, když špatně odhadnete množství, které potřebujete.Ato se mi také stalo. Nádrž mi přetekla asi o pět litrů, protože pumpa nešla vypnout. Postupem času jsme se naučili přesněji odhadovat potřebné množství benzinu. Kolik zemí jste během cesty navštívili?

Celkem to bylo šest států. Jeli jsme přes Polsko, Bělorusko, Ukrajinu, Rusko, Kazachstán až do Mongolska. Pravidelní čtenáři našeho listu mohli vaše putování sledovat díky SMS zprávám, které jste z cesty posílali a které jsme průběžně otiskovali v našem deníku. Podle nich nebyl začátek cesty moc optimistický. To nebyl. Ještě než jsme opustili republiku, kolega si rozřízl nohu o železo.

Ránu jsme muošetřili, vydenzifikovali. Zpočátku měl s nohou potíže, ale pak už bylo dobré. Potom nedaleko za polskými hranicemi prasknul rozvodový řemenu defendera.Myna motorkách jsme jeli napřed, proto jsme se kvůli tomu museli vracet od Krakowa 250 km. Tahali jsme mezi sebousirky o to, kdo se vrátí pro náhradní díly. Dopadlo to spravedlivě, nejkratší sirku si vytáhl ten nejmladší. Musel se vrátit dalších 250kmaž do Vrchlabí a 250kmzpátky. Navíc jsme za díly utratili asi deset tisíc. Jak probíhala samotná cesta? Až k Volze to docela ušlo. Za ní byly po cestě snad miliardy mušek. Vlezly všude, nebylo před nimi úniku.

Dokonce prolezly i moskytiérou. Jednou jsem se snažil před nimi ujet, ale po 300 kilometrech jsem to vzdal.V Mongolsku byly zase ohromně velcí ovádi.Avšude po cestě byla mračna prachu. Už od Ruska. Většinu cesty jsme totiž jeli po prašných cestách, asfaltky tam prostě nebyly. Taky jsme měli několikrát defekt kola.Mněse naštěstí vyhnul, ale kluci jich několik měli. Jak to bylo s jídlem? Na cestě jste byli něco přes měsíc. Kde jste sháněli potraviny? Vezli jsme s sebou trvanlivé potraviny.

Byly to převážně polévky a kaše v sáčku, trvanlivé salámy, různé konzervy, špagety. Množství jídla jsme dostali od sponzorů. Zásluhou toho jsme kupovali jídlo jen jednou denně a to bylo pečivo. Problémy byly s pitnou vodou. Ta, kterou jsme vozili v autě, byla teplá. Z toho se člověk nenapije. Takže jsme byli vděční za každou čerstvou vodu. Cestou jste navštívili vesmírné městečko Bajkonur. Ano. Ještě před tím jsme si v ruském Volgogradu prohlédli válečnémuzeuma slavnou Mamajevovu mohylu. Byl to úžasný pocit. Stojíte tam vedle sochy, která měří devadesát metrů.VBajkonuru jsme původně chtěli vidět start rakety.

Ale ten se opozdil. Dokonce nás tam na několik hodin zadrželi tamní policisté. Město je totiž pod ruskou vojenskou správou. Proto ke vstupu do něj potřebujete povolení.My jsme se přes internet seznámili s jedním z místních, který nás tam protáhl doslova dírou v plotě. Jenže pak jsme někam jeli taxíkem, řidičnámasi špatně rozumněl a vysadil nás tam, kde neměl. Tak nás hned zadrželi. Hned jsme začali posílat esemesky na všechny strany. Asi to zafungovalo, vzalinámjen otisky prstů a ani výslech nebyl nějak přísný. Celkem nás drželi asi čtyři hodiny. Přestože bylo velké horko, nedalinámani napít. Pak nás vyprovodili všechny za město.

V Kazachstánu se váš tým prý rozšířil. Potkali jsme tam jednoho poláka s UAZem. Jmenoval se Pavel. Původně vyjeli s kolegou ve dvou. Měli namířeno na Bajkal. Kvůli nějaké poruše ale Pavlův kolega psychicky nevydržel a pokračoval v cestě sám. Tak se k námPavel přidal. Byl s námi několik dní, dojel s námi do Mongolska a pak na zpáteční cestě až do Novosibirska. Tamse od nás oddělil a pokračoval k původnímu cíli, k Bajkalu. Jak vás přijímali místní obyvatelé? Vesměs přátelsky. Byli jsme pro ně spíše atrakce. Hlavně ti mladší se s námi, nebo s motorkami chtěli vyfotit. Někteří si také hned začali zkoušet části našívýstroje, přilby,rukavice.

Cestou jste překonávali stepi i hory. Jak jste se vyrovnávali s náročnými přírodními podmínkami na trase? Podmínky byly někdy opravdu těžké.Vkazašské stepi jsme ve dne naměřili přes padesát stupňů ve stínu. Odhadovali jsme, že na sluníčku mohlo být tak o dvacet stupňů více.Vhorách se zase pohybovaly teploty okolo nuly.

Přespávali jsme ve stanech, takže bylo zapotřebí mít s sebou dobrou a kvalitní výbavu. Nakonec jste po třítýdenní cestě dorazili do Mongolska. Původně jsme tam chtěli najezdit asi dva a půl tisíce kilometrů, ale nešlo to. Země je to krásná, ale je tam velice špatná orientace. Chybí tam komunikace, značení, lidé neumí cizí řeči. Jsou tam přírodní překážky. Například jednu řeku jsme přebrodili, ale u druhé jsme nemohli najít brod. Byla místa, kde snad ke každé jurtě vedla cesta. Jenže jejich množstvínám komplikovalo orientaci.

Takže jsme museli upravit itinerář, tím jsme najeli méně kilometrů, než jsme původně předpokládali. Jaká byla zpáteční cesta? Jeli jsme vlakem čtyři tisíce kilometrů z Novosibirska do Moskvy. Cesta trvala tři dny. VMoskvě jsme další tři dny čekali na motorky, protože je přepravovali jiným vlakem. Domůjsme dorazili minulý týden. Plánujete další cestu? Chtěl bych se podívat do Indie. Ale cesta vede přes nebezpečné oblasti, například Afghánistán, takže ještě uvidíme.

19.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Plané se uskutečnil multižánrový festival Vyletnění
17

FOTO: Vyletnění se neslo v duchu svateb

Ve Stříbře se uskutečnil druhý koncert kapel z partnerských měst
15

FOTO: Druhý koncert kapel z partnerských měst měl úspěch

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

Plzeň – Viktoria Plzeň vyhrála 2:1 v Jihlavě gólem z 92. minuty.

Obrazem: Dobrovolní hasiči soutěžili ve Ctiboři

Ctiboř - Na fotbalovém hřišti obce Ctiboř se opět konal již tradiční Memoriál Františka Žejdla a Memoriál Ing. Josefa Dvořáka.

Chystají výstavu výpěstků

Sulislav – Malý sálek sulislavského pohostinství bude hostit nevšední výstavu. Jde o výstavu ovoce a zeleniny a k vidění bude 26. a 27. srpna. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení