Pracuje jako streetworker, tedy jako terénní pracovník v občanském sdružení Kotec na Tachovsku. V tomto povolání se denně setkává s velmi zajímavými situacemi. Denně pracuje s lidmi, kteří se dostali ve svém životě na scestí. Protože se s Jakubem známe už několik let, dovolím si mu při našem rozhovoru tykat.

Jak vlastně vypadá den takového terénního pracovníka?

V podstatě je to různý. Nemáme nalajnováno, co a jak máme kdy dělat. Ale v podstatě od úterý do čtvrtka jsem v terénu a zbytek věnuji administrativě. Pokud je to ale jen trochu možný, tak jsem mezi lidmi.

Co máš v terénu za úkol?

To záleží na cílové skupině. Když mám za cílovou skupinu drogově závislý, jde o takzvaný výměnný program, kdy vyměňuji injekční jehly a vlastně veškerý věci k bezpečnému braní drog. Když mám za úkol takzvaný volnočasový aktivity, jezdím s kolegy do vesnic za dětmi a mládeží, kde hrajeme různé hry s hakisem, frisbee a učíme je prevenci bezpečného sexu, před braním drog atd. Hlavní prací je s těmi lidmi komunikovat. Ukázat jim i jinémožnosti zábavy, než jen zevlovat na zastávce, nebo kouřit a k tomu popíjet. Skvělé je, že o tyto činnosti má mládež zájem.

Co tě ve tvé práci nejvíce naplňuje?

Asi je to zájem lidí o službu a taky viditelný pokroky u mladých lidí. Vidina toho, že můžu někomu pomoct. Taky to, že si musím získat jejich důvěru. Není to samozřejmost. Ze začátku jsou ostražití. Až po nějaký době vzniká nějaký pouto.

Přijde ti naopak někdy tvá práce marná?

Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nikdy. Neustále mám před očima vidinu pomoci. Vidinu toho, že všem není osud člověka ukradenej.

Celý rozhovor najdete ve čtvrtečním vydání tištěného Tachovského deníku.

Lukáš Hilpert