Na kole letní krajinou Tachovska

Mluvím o vlastní krajině, o nabídce terénu, o drobných památkách u cest, o přírodě všude kolem. Chcete-li více lesů a kopců, vyražte do Českého lesa. Chcete-li opravdu náročný terén, vyražte na Bezdružickou vrchovinu a užijte si prudké sjezdy i stoupání přes hluboká potoční údolí. Lehčí trasy pak najdete v rovinaté Tachovské brázdě nebo v některých částech pahorkatin.

My si chtěli slunečnou letní sobotu na kole hlavně užít a tak jsme zvolili terén méně náročný. Krajinu Stříbrské pahorkatiny mezi údolími potoků Kosího a Hadovky, v zádech s Vlčí horou. Tento kout se vyznačuje mozaikou lesů, luk a polí, malebnými vískami a osadami, několika památnými stromy, zajímavými barokními plastikami i zámky. A obzory lemují známé třetihorní vrchy.

Šlápněme do pedálů a vzhůru za detaily. Olbramov, dřevěný kříž před první chalupou a zrající švestky tamtéž. Uprostřed vsi roste skupina čtyř památných jírovců maďalů s obvody kmenů 130 až 175 centimetrů. Samy o sobě nejsou stromy nijak výjimečné, ale v celku s barokní plastikou Svaté rodiny z roku 1752 už je to něco jiného. Stejně milou vsí je i Zádub. Cyklostezka za humny směrem na Vlčkov vede polní cestou s výhledy na Krasíkov, Ovčí vrch, Milkovské čihadlo a Hradišťský vrch a stíní ji tu a tam třešně. Jak krásně tu musí být na počátku května a koncem června. Vlčkov je malá osada pod Očínskou výšinou (564 m n. m.), nazvanou podle nedalekého Očína.

Zastavujeme ve Strahově. Kdo by čekal v takovéto vísce úžasnou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého s andílky u nohou? Přesto tu je. Dokonce se někteří historici domnívají, že by mohlo jít o práci významného barokního sochaře I. F. Platzera nebo snad jeho otce, který údajně žil ve Stříbře. Jinak od letošní zimy máme další důvod jezdit do Strahova. Vlastně náhodou jsme se seznámili s paní H. a jejími zvířaty a zvířátky. Může za to kozí sýr. Ale to už je povídání nad rámec dnešního cyklovýletu.

Z Horních Kozolup do Cebivi vám kolo jede samo a tak máte čas pozorovat okolí. Zadní rybník je oživen rákosinami a labutěmi a vzlétnuvšími volavkami popelavými, pak nějakou tou kachní drobotinou. Cebiv – pěkně upravenou náves se sochou Panny Marie uzavírá na horním konci chátrající zámek. Z dvora obrůstají fasádu stromy a tak trochu to připomíná zámek ze Šípkové Růženky. V pohádce se zámek dočkal vysvobození, oživení. Bude mít cebivský zámek pohádkový osud? Další zámek s pohnutým osudem stojí v nedalekých Slavicích. U kaple na severním okraji obce pak roste památná lípa srdčitá s obvodem kmene 382 centimetry.

V lesích mezi Horními Kozolupy a Černošínem leží vesnička Lhota a osada U Silnice (Silniční Domky). Již jsem o nich psal, ale neuškodí připomenout, že zde roste zákonem chráněný a silně ohrožený hořec hořepník a dvojice lip velkolistých u křížku byla před časem prohlášena za památné stromy. Západně v lesích – při dnešní cyklostezce – bývala obec Drahovice, zanikla snad již v 15. století. Dnes tu najdete hájenku a přeživený rybníček se zcela zelenou hladinou.

Zdeněk Procházka ve svých historicko – turistických průvodcích u popisů některých dnes zmíněných obcí používá pro zdejší krajinu termíny jako opuštěná či málo navštěvovaná. Možná právě proto by vás mohla lákat k poznání.

Miroslav Trégler