Bližší informace se dozvíte na www.rozhlednahavran.cz. Třeba to, že vyhlídková plošina leží ve výšce 920 m n. m. – jde bezesporu o jediné místo, kde se na Tachovsku dostanete po svých nad 900 metrů.

Lesy na Havranu lze popsat jako smíšené smrko – bukové, místy (zejména v prudších kamenitých svazích) s celkem pěknými fragmenty přirozeně se vyvíjejících porostů a ve vrcholové partii naopak s převahou zatím mladých bučin. Bodově má les až pralesovitý charakter, padlé kmeny obrůstají mechy, kapradiny a místy nacházím koberce zákonem chráněných plavuní pučivých. Na každém kroku je tu cítit slušný potenciál ke vzniku kvalitního horského smíšeného lesa, zejména při dosazování jedlí bělokorých a dalších dřevin.

Šedý oblý balvan s reliéfem kříže a bílým hraničním patníkem na vrcholu se nazývá logicky Křížový kámen. Dal název i nedaleké přírodní rezervaci, ta se rozkládá na východně orientovaném svahu v pramenné oblasti pravostranného přítoku Celního potoka. Ochranářsky nejcennější části rezervace lze přiřadit k podmáčeným smrčinám, je odtud udáván výskyt již zmíněné plavuně pučivé, žebrovice různolisté nebo čarovníků prostředního a alpského.

Vzpomínáte, jak jsem kdysi psal o veliké jedli bělokoré u bývalé osady Skláře pod Havranem, o pravděpodobně nejmohutnější jedli v celém Českém lese? K ním teď právě směřuji. Držím se od spodní hranice rezervace stále při potoku a nacházím kousek nad sklářskou světlinou úžasnou dvojici smrků s obvody 320 a 324 cm. Rostou pár decimetrů od sebe a jak budou kmeny nadále přibírat na tloušťce, budou se více a více přibližovat navzájem. Nazval jsem je „Smrková dvojčata u Sklářů". Navíc pár kroků od nich je smrk s třímetrovým obvodem a ještě jeden mladý strom s chůdovitými kořeny. „Sklářskou jedli", významný strom Lesů České republiky, jsem přeměřil a oproti roku 2009 mám „přibrala" tři centimetry, takže aktuálně jejímu obvodu schází další tři centimetry (tři roky?) do čtyř metrů!

Procházeje Zlatým Potokem, vzpomněl jsem si, jak jsme se tu kdysi bez úspěchu pokoušeli vyrýžovat pár zlatinek. Zbohatli jsme „jen" o krásné letní dny strávené v romantickém koutu Českého lesa. To pravé bohatství je vždy úplně někde jinde … Třeba ve svobodě vykoupat se cestou zpátky v Huťském rybníku, v ledové vodě uprostřed horkého srpna. Že to jaksi nejde dohromady? Naopak! Celoročně ledová voda je výsadou všech horkých jezer, rybníčků a potoků. Však je tomu i přizpůsoben život v ní. Ale to už by bylo na jiné povídání a hlavně pro někoho jiného.

Stará Knížecí Huť je ideálním východiskem pro celou řadu výletů. Každý milovník Českého lesa mi dá jistě za pravdu. Á propós, víte, kde leží pověstmi opředená skalka Muschelhütte? Není to tak daleko od Staré Knížecí Huti, jen opačným směrem, než cesta na Havran. Tak hledejte a nebo vyčkejte, třeba se tam v některém z příštích povídání vypravíme společně.

Miroslav Trégler