Jak jste se vlastně o takové akci dozvěděl?

Loni mi přišla mailem pozvánka, už si nevzpomenu od koho, a tak jsem se tam jel podívat. Nečekal jsem tak vysokou úroveň, byl jsem nadšený. Loni byl hlavní osobností setkání Ivo Bartušek, špičkový bubeník a člen jevištní bubenické skupiny Jumping Drums, letos byl osobnosti další český špičkový bubeník Miloš Vacík. Takže jsem už letos věděl, o co se jedná a jel jsem tam cíleně.

Co pro vás jako bubeníka takové setkání s kolegy bubeníky znamená?

Člověk se tam odreaguje, spadnou z něj běžné starosti. Navíc tam vidíte bubeníky pokročilé, zkušené, ale i začínající a děti, které se teprve na bicí učí.

Jak takové setkání vypadá? To je nějaká soutěž, nebo prostě si prohlížíte bicí nástroje a hrajete na ně?

Tak soutěž tam je jen jako doplněk programu a je to soutěž jednoho výrobce bicích. Ale bubenické setkání se konalo na ploše pardubické ČEZ Arény, bez elektrického ozvučení, takže hrálo se čistě akusticky. Ten den vypadá tak, že se dopoledne nacvičuje společný program, pak se staví aparatura pro večerní vystoupení a večer je hlavní program. To se sejdou všichni přihlášení a společně hrají to, co se přes den naučili.

To jste dostali nějakou konkrétní skladbu, kterou jste museli zahrát?

Letos to bylo vlastně pět skladeb, a to v různých rytmech. Jedna byla pro český hokej, další v rytmu samby, techna, v hardrockovém rytmu… Vlastně se takhle divákům ukazuje, jak a na co všechno se na bicí soupravě dá hrát. Patří k tomu třeba i luskání prsty. Je v tom zobrazené vlastně i poslání bubnů – že se na ně má hrát a ne jen do toho mlátit.

Jací bubeníci se na pardubickém setkání potkali? A kolik vás bylo?

Sešlo se nás pětašedesát bubeníků různých žánrů a z různých kapel. Každý si přivezl a postavil svoji aparaturu. A asi patnáct účastníků bylo s africkými bubny. Když jsem si procházel sestavy bicích nástrojů svých kolegů, trvalo mi to možná osmdesát minut, než jsem si všechny prohlédl. Bylo to opravdu působivé, vždycky pak přijedu dobitej pozitivní energií.

Skutečně jste byl jediným bubeníkem z našeho kraje?

Asi ano, pokud vím, byl tam přihlášen ještě jeden kolega z Aše, ale asi se nedostavil, a jiného bubeníka ze západních Čech jsem tam nepotkal.

Co jste si kromě nových zkušeností a zajímavého zážitku přivezl?

Dostali jsme jako suvenýr tričko, ale především to jsou ty pocity, dojmy a zážitky, které si člověk z takové akce přiveze. A nápady. Prezentoval se tam výrobce bicích, který ukázal i bicí soupravu pro děti, tak jsem začal přemýšlet, že bych ji pořídil synovi. Mám šestiletého Julka, který zatím chodí na zobcovou flétnu, takže by mohl začít trénovat také bicí.

U vás je to asi rodinná tradice…

Určitě. Táta byl muzikant, já jsem to po něm zdědil, bicí jsem i studoval a hrál v několika kapelách. Do Pardubic jsem s sebou vzal staršího syna, ale i ten mladší už po bicích pokukuje.