VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na zajištění pohody se musí systematicky pracovat

Planá – Festival Plánský Koupák vyhrál třetí ročník ankety Tachovského deníku o nejoblíbenější kulturní akci loňského roku. Odměnou vítězi ankety je rozhovor s organizátorem. Proto jsme několik otázek položili Jiřímu Fejtovi, který je vůdčí osobností pořádající agentury Erion Production.

20.1.2012 1
SDÍLEJ:

NÁMOŘNICKÁ KAPITÁNSKÁ ČAPKA a červené triko, to jsou při festivalu neodmyslitelné charakteristické znaky hlavního organizátora Plánského Koupáku Jiřího Fejta. Na snímku s manželkou Jaroslavou. Foto: Archiv Jiřího Fejta

Co pro tebe a tvé kolegy organizátory už třetí vítězství v anketě znamená?

To velké množství hlasů, které čtenáři odevzdali jubilejnímu pátému ročníku našeho festivalu, příjemně překvapilo. Potěšilo mne i štáb lidí, který se stará o to, aby byl festival po všech stránkách stále lepší a pro návštěvníky přitažlivější. Vysoké ohodnocení naší společné práce a snahy je o to cennější, že se nám podařilo vyhrát anketu o nejlepší kulturní akci na Tachovsku i v letech 2010 a 2009. Myslím, že lidé dlouhodobě oceňují to, že si na nic nehrajeme, nikoho nekopírujeme a že se snažíme, aby se u nás – v Plané – cítil každý návštěvník příjemně a odnášel si z letního festivalu jen ty nejlepší dojmy. Řada z nich oceňuje i to, že za „velkým“ letním hudebním festivalem nemusí cestovat desítky a stovky kilometrů kamsi do vnitrozemí. Prostě, že Koupák už je pro ně tradice, s níž počítají. To vše samozřejmě není v této době možné bez pomoci města Plané i bez řady dobrých a štědrých sponzorů. Onu pomyslnou korunu nejlepší kulturní akce roku 2011 na Tachovsku bych tedy posadil na hlavu všech, kteří se, byť i drobným dílem, na našem festivalu podíleli a jistě budou podílet i nadále.

Plánský Koupák má za sebou pět let. Jak bys jednotlivé ročníky charakterizoval?

Upřímně řečeno – první ročník nebyl nic jiného, nežli pokusná sonda. Fakt jsme na základě prachobyčejného hecu, který stál u zrodu Koupáku, zkoušeli, jak lidé zareagují na to, když jim dáme možnost poslechnout si Mňágu a Žďorp, Turbo, Erion, Báru Zemanovou a další. Druhý rok už jsme si připadali trochu pevní v kramflecích, ale i tak bylo pozvání slovenské kapely No Name sázkou do loterie, která také nemusela vyjít. Vyšla – a tak jsme třetí ročník pojali československy. Miro Žbirka, Petr Spálený, Blue Effect – zaexperimentovali jsme tehdy dokonce se skupinou Lunetic, na kterou odpoledne přišla spousta jejich bývalých fanynek a která se nyní pokouší o návrat ve velkém stylu. Čtvrtý ročník 2010 bych nazval takovým vrcholem. Domluva s Michalem Davidem a zvláště pak jeho gesto, že po oslavách svých padesátin nikde v létě nevystoupí naživo, nežli na Plánském Koupáku – to byla jednoznačná trefa do černého, která Koupák definitivně dostala na celostátní úroveň. Kdo chtěl v ČR vidět v létě Davida – přijel do Plané. Takže jsme měli návštěvníky doslova odevšad – i ze Slovenska a Polska. Zatím poslední, loňský ročník by se dal charakterizovat jako doklad toho, že mezi velké letní hudební akce, do první festivalové ligy, definitivně patříme. Nejžádanější skupina v republice – Chinaski, ale i Marek Ztracený, Xindl X a další umělci toho byli jasným důkazem. A na všech pěti ročnících naprosto fantastické publikum, které odměňovalo výkony vystupujících bouřlivým potleskem a kterému nevadily ani občasné rozmary počasí – co více by si mohli organizátoři přát?

Který z uplynulých Koupáků se ti nejvíce usadil v paměti?

Jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi, každý z prozatímní pětice Plánských Koupáků měl své jedinečné kouzlo, měl atmosféru a šmrnc, takže se jen velmi těžko určuje jeden. Asi zatím nejvíce mi zůstal v paměti rok 2010 a báječný koncert Michala Davida, který by se i v zákulisí festivalu doslova rozdal svým fanouškům. Vyfotil se snad s tisícovkou lidí a přitom se na každého usmíval a byl v pohodě…

A jaké hudební vystoupení se ti nejvíce líbilo, které tě upoutalo nejvíce, či nejpříjemněji překvapilo?

Zatím jsem nenarazil na umělce, který by chtěl své festivalové vystoupení jakkoli ošidit nebo odfláknout. Všichni se snažili ze sebe dostat maximum a proto je vystoupení každého z nich neopakovatelné a jedinečné. Je samozřejmě velký rozdíl mezi vystoupením regionální kapely a například skupinou Chinaski, Turbo, či Argema. Není to v hudebním projevu – ten mají amatéři i profíci vždy svůj. Je to spíše v jistotě pohybů na pódiu, v celkovém vystupování a působení na diváky. A to je na tom vlastně nejkrásnější – jsme svědky postupného zrání a dozrávání. A to i u špičkových umělců. Vždyť i Michal David stál kdysi na velkém pódiu nejistě a poprvé…

Je něco z minulých ročníků, na co bys raději zapomněl?

Asi na nikdy nekončící snahy některých lidí nás při vstupu do areálu festivalu podvést, oklamat. O tom by mohla vyprávět moje žena, která mívá vstup na starosti, doslova romány. Co všechno si tam naši lidé vyslechnou spolu s ochrankou od těch, kteří se snaží do areálu pronést alkohol a další zakázané věci. Kteří se snaží si sprostě, hrubě a někdy i agresivně vynucovat například volný vstup do areálu ihned po setmění. Mají totiž pocit, že na hlavní večerní program by se už nemělo vybírat vstupné. Nebo takové ty rádoby-triky: pusťte mě tam, vstupenky má brácha, který už je na cestě… Někdy je to k pousmání, většinou ale k vzteku. Obdivuji klid a rozvahu kluků z ochranky i míru jejich trpělivosti.

Důležitou roli hraje počasí, festival na něj měl zatím vždycky spíše štěstí. Dokážeš si představit, co by se dělo, kdyby se nebe zbláznilo a přišel by vichr a přívalové deště? Jste na to se štábem nějak připraveni?

Tak to je noční můra všech organizátorů nejen festivalů, ale i různých sportovních a dalších akcí. Na to není nikdo nikdy dostatečně připraven. Lidé vědí, že na našem webu najdou i v den festivalu aktuální stav počasí i předpověď přímo pro Planou a okolí, kterou přebíráme od bavorských meteorologů. I nám už na Koupáku párkrát sprchlo a vloni byla večer zima, jako na Sibiři, ale lidé to vždycky ustáli. Chovají se naprosto fantasticky. Najednou se odevšad vyrojí moře pláštěnek i všelijakých igelitů a fandí se dál. Oni vědí, že tohle je snad jediná věc, kterou nikdo z nás nikdy neovlivní, ani kdyby se rozkrájel…

Bez koho nebo bez čeho si nelze Plánský Koupák představit (pominu-li chlapíka v čapce námořního kapitána)?

Já osobně si onu festivalovou mašinérii a její rozpohybování nedovedu dost dobře představit bez našeho rodinného klanu – manželky Jarky, synů Jirky a Radka, bratra Mirka a jejich přátel i známých. Každý ví, co má dělat, co se od něj očekává – a co je hlavní, každý to také dělá. A pak bez kvalitního zázemí pro návštěvníky festivalu. Mám tím na mysli naše vyhlášené občerstvovací zóny, které postupně zdokonalujeme tak, aby tam každý našel to, co hledá a na co má chuť.

Jedním z charakteris­tických znaků vašeho festivalu, na kterém stojí asi i celá jeho filosofie, genius loci, je přátelská rodinná atmosféra. Přenáší se tento pocit i na vystupující umělce? Pozoroval jsi to někdy, hovořili jste s nimi o tom?

Přenáší – a to velmi silně. Poprvé jsem si to začal pořádně uvědomovat tenkrát s No Name. Chvilku jsem si s nimi povídal a oni se mi přiznali, že si před tím, nežli kývli na to, že v Plané zahrají, zjišťovali ohlasy jiných umělců na Koupák. „Vieš, čo nám hovorili?“ – řekl mi tehdy Igor Timko – „všetci hovorili: Kúpák je pohoda!“ A od té doby vím, že pohoda je to proto, že všechno klape, jak má a že se komunikuje s umělci. Od řady z nich jsem slyšel vyprávění o tom, jak to chodí na monstr-festivalech. Tam jsou jen číslem v předlouhém třídenním programu – vybal, zahraj, vypadni, za tebou čekají desítky dalších… Nemají šanci si popovídat s hlavním organizátorem, nikoho v podstatě nezajímají. U nás jsou součástí festivalové party, která celý den táhne za jeden provaz. Vloni jsem si s Michalem Malátným z Chinaski povídal o tom, jak moc se skupina těší na svůj první koncert po čtrnáctidenní dovolené, jak jsou kluci doslova nabiti energií. A taky to pak stálo za to… Když s nimi komunikuješ, tak se ti každý z nich otevře. Takže – aby byla pohoda, na tom se musí systematicky pracovat…

Vrátím se ještě k anketě – vyhráli jste opět jednoznačně i ostatním organizátorům výrazně přibylo hlasů. Anketa prostě letos lámala rekordy, za což jsme pochopitelně rádi. Nicméně, v průběhu hlasování se objevilo pár pochybných názorů o hlasování i anketě jako takové. Za vyhlašovatele ankety mohu říci, že podmínky měli všichni stejné, že v anketě jde o zviditelnění akcí a jejich pořadatelů. Nehraje se o žádné sošky či šeky. Tudíž jsou i podmínky hlasování volnější, ovšem pro všechny totožné. Jaký ty na to máš s odstupem několika dní názor?

Filozofie této ankety je podle mě hlavně v tom, že prezentuje řadu kulturních akcí na Tachovsku. Teď bylo v anketě 22 akcí – některé téměř neznámé, začínající. Sám jsem se divil, kolik akcí v našem regionu vloni proběhlo. Právě pro organizátory začínajících akcí má takovéto zviditelnění mimořádný a jedinečný význam. Ať už fandím akci v Plané, Tachově, Boru či Stříbře – vždycky si ale prohlédnu celkovou nabídku ankety a tím se mi i ty ostatní akce, pro které nehlasuji, dostávají do povědomí. I možnost opakovaného hlasování je dobrým tahem organizátorů ankety – přitáhla k ní stovky nadšenců, kteří by v případě jen jediného odhlasování zpátky na web Tachovského deníku možná už nikdy nepřišli. Prostě, když už jsem tam, tak si přečtu nejen o anketě, ale mrknu i na další články v jiných rubrikách. Co se u nás děje, jak hráli naši, atd. A pokud mě web a informace na něm zaujaly – budu se sem vracet… Takže, anketa na jedničku.

Poslední otázka – nepochybuji o tom, že se Koupák opět v červenci uskuteční. Můžeš už naznačit, na koho se můžeme těšit?

Já myslím, že radost letos uděláme stovkám příznivců skvělého Dalibora Jandy, jehož písničky jsou od 80. let minulého století stále populárnější a žádanější. Jejich moderní i původní verze vládnou, podobně jako písně Michala Davida, diskotékám, zábavám, oslavám i večírkům. A víte, že Karel Gott má hudební projekt, nad kterým také drží svoji ochrannou ruku? Jde o dívčí skupinu 5Angels, kterou se nám povedlo exkluzivně získat pro letošní ročník – a kdo ví, jestli by kdosi nestál o to, aby si na festivalu také zabroukal. Myslíte, že Plánský Koupák nemohou v sobotu 28. července 2012 navštívit s neskutečnou ohňovou a světelnou show rockoví ďáblíci, kteří si říkají Ramm Stein? Třeba jim k tomu bude předehrávat Turbo… Já bych se rozhodně na tu poslední sobotu v červenci těšil – a moc…

Autor: Jiří Kohout

20.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Marek Bakoš

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

Ve Ctiboři se konal tradiční Memoriál Františka Žejdla a Memoriál Ing. Josefa Dvořáka
19

Obrazem: Dobrovolní hasiči soutěžili ve Ctiboři

Chystají výstavu výpěstků

Sulislav – Malý sálek sulislavského pohostinství bude hostit nevšední výstavu. Jde o výstavu ovoce a zeleniny a k vidění bude 26. a 27. srpna. 

Další dealeři drog dopadeni

Tachovsko - Tachovským kriminalistům se v boji proti distribuci drog povedl další úspěšný zásah.

Obora představila logo s Böttgerovým památníkem

Obora – Obec Obora ve spolupráci s bývalými obyvateli pohraničí a Česko-německým fondem budoucnosti obnovují Böttgerův památník.

Čtvrtek na Stříbrsku: Dvě dopravní nehody a požár valníku se slámou

Tachovsko – O čtvrtečním odpoledni na Stříbrsku se rozhodně nedá mluvit jako o klidném. Záchranné složky totiž museli hned třikrát vyjíždět k různým případům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení