„V Tachově bydlím už jednašedesát let. Přistěhoval jsem se sem z Partoltic u Žinkov,“ začal své vyprávění oslavenec. V Tachově se také podle svých slov posléze oženil. „Po vyučení jsem dlouhá léta pracoval jako řezník. Jenže kvůli neshodám s tehdejším režimem jsem musel své zaměstnání opustit. Někdo na mě řekl, že jsem balil maso do Rudého Práva. Pak jsem byl až do důchodu kotelníkem. Topil jsem v tachovském Uranu,“ řekl Deníku Kubík.

„Po celý svůj život jsem měl jednoho velkého koníčka. Rád jsem na zahradě pěstoval ovocné stromy. Jenže mám už ve svém věku bolavé nohy a dnes bych na zahradu už asi ani nedošel,“ pokračoval jubilant.

Na sklonku války mu hrozilo, že o jednu nohu přijde. „Šel jsem tenkrát po ulici. Najednou vedle mne něco bouchlo, až mi z toho zazvonilo v uších a nějaká síla mě nadzvedla a praštila se mnou o zem. Víc jsem si už pak nepamatoval. Když jsem potom ležel v nemocnici, vojáci mi říkali, že vedle mne vybuchla nějaká mina. Málem jsem tenkrát kvůli tomu přišel o nohu. Však mi ji také doktoři chtěli uříznout, že prý ani nemá cenu ji zachraňovat. Tak vážné zranění to tenkrát bylo. Ale já jsem se nedal. Nechtěl jsem, aby mi ji amputovali. Naštěstí to ale dopadlo dobře, noha mi přeci jen zůstala. Dnes by to doktoři jistě lépe vyléčili,“ vyprávěl své zkušenosti s válkou Kubík.

V současnosti žije už dvanáct let v tachovském penzionu a jak říká, má se docela dobře. Jeho dvě dcery, čtyři vnoučata a čtyři pravnoučata jsou mu životní oporou. „Však jsme také ty moje narozeniny pěkně oslavili. Celá rodina se sešla u jedné z dcer, která také žije v Tachově. Oslava byla hezká,“ dodal Kubík. Redakce Tachovského deníku se připojuje ke všem gratulantům a i za své čtenáře přeje Josefu Kubíkovi ještě dlouhá léta spokojeného života.