OBRAZEM: Láska na celý život? Automobiloví veteráni

Čtyři vozy tatra, spartaka, oktávii i forda capri. Vše v různém stádiu renovace má na svém dvoře i v dílně. Jeho sbírka veteránů se brzy rozroste o další vůz. Tatru 12 z roku 1927 bude dávat do kupy asi tři roky. Rok se sešel s rokem a přes zdravotní potíže, které tohoto milovníka veteránů postihly, se účastnil několika setkání i závodů. „Byl jsem na srazu ve Františkových Lázních. Přesně na prvního máje a jeli jsme s nazdobeným vozem. Místo do průvodu, na závod veteránů,“ směje se Hofmann, který pravidelně navštěvuje také setkání milovníků starých vozů v Plzni i Domažlicích.

Zničili mu skla u veterána

„To v Plzni bylo ale jen jak se říká na čumendu. Tatru mám rozebranou, protože jsem chtěl udělat ještě nějaké úpravy,“ povídá majitel zrenovovaného vozu Tatra 57. Jenže úpravu svěřil firmě a nespokojenost se dostavila poté, co mu zakázku předali.
„Chtěl jsem, aby ve sklech oken bylo vypískováno logo Tatry. Něco pěkného jsem si vymyslel a oni mi to zničili,“ říká rozčarovaně. Nejen, že se opakovaně nepovedlo provést vypískování loga, ale dokonce jedno sklo má několik velkých škrábanců. „Vypadá to, jako by okno položili na beton a někdo na sklo šlápl,“ vysvětluje. I s takovými problémy se setkává.

Nejsou však největší. „Každý, kdo renovuje veterány vidí problém trochu v něčem jiném. Já ho spatřuji v zimě. Nemám uzavřenou dílnu a na dvoře vám v mrazu přimrzne nářadí k ruce. To se pak nedá dělat nic,“ říká a poukazuje na další nedostatek, a to je čas. „Jsem truhlář. Dřevěné kostry na veterány si dělám sám. Hodně pomáhají také přátelé, kolegové a fandové veteránů, kteří poskytnou radu i pomoc. Problém je ale čas,“ říká a pokračuje s poukázáním na pozitivní přínos celosvětové krize, která zasáhla i jeho podnikání. „Krize způsobuje, že mám méně zakázek na truhlářskou výrobu. To je sice mrzuté, ale na druhou stranu mi to přináší více času pro práci na veteránech,“ dodává.

Tatra mu spadla do klína

A času pro veterány bude tento fanda potřebovat do budoucnosti hodně. Podařilo se mu totiž získat další exponát do své sbírky. Jde o Tatru 12 z roku 1927. „Doslova mi spadla do klína. Je v dezolátním stavu, nekompletní a nepojízdná,“ popisuje stav vozidla, které dlouhou dobu stálo ve stodole nedaleko Žatce, odkud má Jaroslav Hofmann i Tatru 57, ze které chce postavit „sporťáka“, jak říká. Ve stodole byl nepořádek a pod hromadou veteše se rýsovaly obrysy Tatry 12. „Koukal jsem na kapotu, motor, převodovku. Vše bylo na svém místě, jen dveře byly vysazeny. Řekl jsem, že jí beru, ale co za ní?“ ptal se Hofmann majitele. Odpověď ho dost překvapila. Vlastník stodoly ukázal na místo vedle se slovy, že zde leží „aerovka“ a prý tatru dá za renovaci této klasiky mezi veterány. „Takže já mu zrenovuji aero a mám za to tatru,“ dodal Hofmann s úsměvem na tváři.

Na závod hledá spolujezdce

Zajímavostí bezesporu je, že s tímto typem vozu jel v roce 1978 Miloslav Urban na Aljašku. A právě pro tohoto dobrodruha chce uspořádat fanda z Čečkovic překvapení. „Vezmeme s přáteli Tatrovky a přijedeme ho navštívit. Myslím, že bude mít velkou radost,“ říká Hofmann, jehož letošním prvním podnikem, kterého se bude účastnit, je Severočeské Monte Carlo. Jde o druhý ročník závodu veteránů. „Jede se v Jizerských horách a auta tam dostanou dost zabrat. Přípravy jsou v plném proudu, vždyť závod začíná už pátého února. Jen zatím pořád sháním spolujezdce. Spolehlivého a také na dlouhodobější spolupráci. Měl by to být zapálený fanda, ale těch je dneska už málo,“ trochu si posteskl.

Celou řadu dílů si musí majitel takového veterána vyrobit sám. Už dávno se nevyrábějí a ani repliky nejsou k dostání. Tak je tomu i s osvětlením evidenční značky. „Z kovové trubky uříznu správný rozměr, vyklepu malá boční víčka, profrézuji otvor. Pak už jen vyleštit, nainstalovat žárovku a od originálu je k nerozeznání,“ ukazuje na trubku v pokoji, ve kterém má všechna ocenění, fotografie ze závodů a poháry, a pokládá ji na polici se slovy: „Vypadá to jako smetiště, ale mám zde drahocenné bohatství. Být tu ženská, tak to lítá všechno ven.“