„Do Tachova jsem přišel v roce 1947 na půlroční brigádu. A vidíte, zůstal jsem tu dodnes,“ usmívá se pan Jaroslav, který až do důchodu pracoval jako prodavač. „Spolu s manželkou jsme tady v Tachově dokonce obsluhovali zákazníky v první české pojízdné prodejně,“ vzpomíná.

Nebyly to ale vždy příjemné chvíle. „Jeden z mých kolegů chtěl se mnou mermomocí spolupracovat. Mělo to jediný důvod. Naše pojízdná prodejna totiž brázdila v blízkosti hranic a on měl v úmyslu utéct za kopečky. Nakonec se mu to i podařilo. Pro mne to ovšem znamenalo spoustu vysvětlování a vyšetřování,“ uvedl Jaroslav Soukup.

„Mělo to ale i jeden významný přínos. Do pojízdné prodejny po uprchlém kolegovi totiž nastoupila moje manželka,“ dodal oslavenec, který se do Tachova přistěhoval z jižního Plzeňska.

Josefa Soukupová do Tachova přibyla o rok dříve. „Pocházím z Rokycanska. A také mým celoživotním posláním bylo prodavačství,“ pochlubila se.

Prodavačství dokonce spojilo jejich životní cesty. „Seznámili jsme se na zábavě, kterou pořádal náš zaměstnavatel,“ vzpomíná oslavenkyně. „Už tenkrát mi padl do oka. Sice nerad tančil, ale byl moc hezký. A svatba byla do roka,“ dodala paní Josefa s úsměvem.

Na působení v pojízdné prodejně mají oba řadu vzpomínek „Zažil jsme v ní čtyři havárie, ze kterých jsem vyvázl bez škrábnutí. Za to jsem si pak ale dokázal zlomit nohu při vstávání z postele,“ směje se Jaroslav Soukup.

„Byly to hezké celotýdenní štace po Tachovsku,“ dodala jeho manželka.

Manželé Soukupovi zplodili dva syny. „Máme pět vnoučat a čtyři pravnoučata. A další už je na cestě,“ těší se oslavenci.

„Všichni nám dělají radost. Často za námi jezdí,“ podotkla paní Josefa, jejímž jediným koníčkem je v současné době už jenom zahrada. „Dříve mým koníčkem ještě byla moje práce a také pletení. Dokonce jsem si jím přivydělávala,“ dodala.

Jaroslav Soukup řadí mezi své koníčky v mládí letadla a modelářství. „Oboje se mi podařilo spojit v jedno a vycházely z toho docela pěkné letecké modely. I když mi, a musím přiznat, že vlastním přičiněním, dlouho nevydržely. Pak jsem se přeorientoval na poštovní holuby. To byla také moje velká láska,“ řekl.

V současné době se věnuje historické četbě a křížovkám. „A také televiznímu zahraničnímu fotbalu,“ dodal pan Jaroslav,

Recept na štastné manželství pár nemá. „My jsme se snažili nehádat. Občas nám sice nějaké to ostřejší slůvko vyklouzlo, ale rozhodně nikdy nebylo příčinou toho, abychom od sebe odcházeli,“ shodli se manželé.

Oslavenci doufají, že se za pět let dožijí kamenné svatby. „Když budeme mít všechno v pořádku tak, jako máme v pořádku hlavu, nemusel by to být problém,“ naznačil Jaroslav Soukup.

Zástupci tachovského Sboru pro občanské záležitosti, kteří se rovněž připojili ke gratulantům, by oslavu kamenné svatby také přivítaly. „Za našeho působení se totiž v Tachově ještě žádná nekonala,“ vzpomínaly marně Anna Báčová a Jiřina Trefilová.