Náš region má co nabídnout, bohužel je ostudou řady našich obyvatel, že raději vyjíždějí za hranice okresu, nejlépe do ciziny a přitom je zde tolik krásných zákoutí.

Vydali jsme se dvě mamky a tři dítka na výlet kolem Konstantinových Lázní. Mohu jen doporučit, v okolí se nachází desítky nádherných míst a turistických tras. Dnes bych popsala jednu z nich.

Vycházíme z Konstantinových Lázní, nedaleko kempu. Směr je daný, přes pole a částečně po silnici i lesem jdeme trasu Dolní Polžice, Horní Polžice, Ovčí Vrch, Krasíkov, Kokašice a zpět Konstantinovy Lázně. Malinko nás poškádlila smůla, neboť v části u Polžic se zrovna dělala silnice, takže jsme byli nuceni jít kus trasy s vůní horkého asfaltu.

První zastavení bylo v lanovém centru. Vzhledem k tomu, že nemám moc ráda experimenty ve výškách, rychle jsem se ujala role fotografa a radícího. Spodní trasu po lanech zvládly děti v pohodě, tu horní ve výšce také, někteří však už s úzkostí, nebo to nejdříve na kraji vzdávali a pak se vraceli. Nejlépe si vedla osmiletá slečna Malvína Kolářová. „Je to paráda. Já jsem v čínském znamení opice, proto mi to šlo tak dobře," hlásila se na opakování trasy, kterou skutečně proběhla jak cvičené zvířátko.

Velkým zlomem byl pro všechny takzvaný volný pád, tedy skok na laně dolů.

„Ten první pocit je strašný, ale pak je to paráda. A úplně nejlepší byl ten slet nad rybníkem," užil si sportu na lanech jedenáctiletý Petr Sihelský.

Po absolvování lanového centra jsme neodolali a zašli i na tamní pizzu. Následně se však nikomu nechtělo vstávat od stolu.

Přes řadu protestů jsme dostali děti do latě a vyrazili do Horních Polžic. Zde se nám moc líbil pohled do zrcadla na křižovatce, který zachycoval půvabné okolí. Cesta vzhůru na Ovčí vrch byla v teple docela náročná, vynahradili jsme si ji pak na vrchu svačinkou a pohledem do údolí. Dolů to šlo lehce, zvláště, když měli děti přislíbené nanuky v krasíkovském dvoře a spoustu zvířátek. Jedno simulované vykloubené koleno nás sice zdrželo, ale výsledek stál za to.

Dvůr pod Krasíkovem skrývá malé ZOO. Děti pobíhaly od jedné ohrady ke druhé, líbily se jim nutrie, koně, kozy, ovce a pořád nacházely to hezčí a milejší zvířátko. V jeden moment jsme měli obavy, že si budeme muset domů jednu nutrii odvézt, což tedy byla jen o malinko lepší představa, než táhnout v autě kozu.

Martina Sihelská