V úterý v sedm hodin večer zněly zvony na tachovských kostelních věžích. Proč tomu tak bylo?

Je to právě kvůli tomu, že v té době se převážely ostatky svatého Václava ze Svatovítské katedrály v Praze do Staré Boleslavi. Ostatky zde budou vystaveny dočasně, u příležitosti poutě. Myslím, že se toho náš národ zhostil čestně. Ostatky byly převáženy v prezidentské limuzíně za policejního doprovodu.

Jaké akce pořádá při této příležitosti církev v Tachově?

Všichni vnímáme, že svatý Václav je náš národní světec. Zvláštní je, že v době různých náboženských peripetií je zdokumentováno, když proti sobě šla vojska Husitů a katolíků, obě zpívala Svatováclavský chorál. I ta znepřátelená vojska byla schopna dovolávat se svatého Václava. Tím jsem chtěl naznačit, že se zde k němu hlásí opravdu všichni bez rozdílu víry. I ti, kteří jsou jsou bez vyznání, si řeknou, že tam někde je počátek českého národa a státnosti. S tím určitě i souvisí prvky české hrdosti a vlastenectví. Co se týče Tachova, mohli se lidé připojit k takzvanému modlitebnímu mostu. To znamená, že ve všech kostelích po celé republice se rozezněly kostelní zvony. Zároveň se při této příležitosti konaly večerní modlitby. Zvláštní důraz byl kladen na modlitbu za náš národ, abychom si uvědomili co to znamená, mít svůj národ a vlast. A také co to je pojem domova. Večer také zazněl Svatováclavský chorál.

Tato akce se v letošním roce koná poprvé?

Ano, poprvé. Dříve jsme měli v den svátku dopolední mši. Na této akci se dohodli naši otcové biskupové. V minulých letech byl národ veden k tomu, aby se přestal zúčastňovat poutí. Nyní potrvá zase nějakou dobu, než se národ naučí na tyto poutě chodit. Tak, jako mají Moravané svou pouť na Velehrad, chtěli bychom, aby se Češi naučili chodit do Staré Boleslavi.

Vy jste křestním jménem také Václav. Co pro vás tenhle svátek znamená osobně? Vnímáte jej třeba nějak jinak než jiný, běžný den?

Určitě. Svatý Václav je můj křestní patron. Je to světec, který se tam nahoře ke mně nějakým způsobem určitě hlásí. A jak jste řekl, je to pro mne svátek. Je trochu jiný než ostatní, tento světec je mi nějakým zvláštním způsobem osobně blízký. Mnohdy lidé nadávají na dnešní dobu, jak je náročná. Myslím, že tehdy to lidé neměli o nic jednodušší. A svatý Václav nepřevzal národ v období rozkvětu, blahobytu, kdy by se jen posadil na trůn a byl klid. Naopak, ta doba byla velice neklidná. Český národ byl tehdy vnímán jako národ zuřivý. Už jen tím, že jsme si do znaku umístili lva, orlici. Jen když si připomeneme české dějiny. V nich se s lidskou krví určitě nešetřilo. A právě Václav se snažil tento stav změnit. Na svou dobu to byl velice vzdělaný mladý panovník. Šel tehdy proti proudu, vymykal se zvyklostem.