Jedna byla poblíž Svaté Kateřiny v Mnichovství. „Již ve středověku doložená poustevna hrající významnou úlohu na Norimberské stezce v Pořejově, barokní poustevna u osamoceně stojícího poutního kostela sv. Anny u Plané či legendická poustevna, posléze barokní poustevna u osamoceně stojící poutní svatyně, jedna z mála dosud stojících Svatá Apolena u Málkova," vypočítává místa na Tachovsku Luděk Krčmář ze Západočeského muzea v Plzni.

Další místo, kde se podivíni oddávali poustevničení, byla barokní poustevna u osamoceně stojící poutní svatyně, dosud ve zříceninách Svatý Petr a Pavel u Stříbra. Dále barokní poustevna ve Světcích, zaniklá romantická poustevna v parku Šipín, možná poustevna při poutním místě, kterou naznačují pověsti v Kladrubech a existují písemné zmínky o středověké poustevnici žijící v okolí.

Poustevníci si vybírali sakrální místa také proto, že bylo potřeba o ně pečovat. „Zvláště v období baroka, vyplývá to i z lokalit na Tachovsku," poukazuje badatel.
Poustevníci žili na Tachovsku pustý, odloučený život. Název poustevna napovídá o svém významu. „Vzniklo ze slova poušť a odkazuje na první raně křesťanské poustevníky 2. – 3. století žijící v odloučení na poušti. Nejčastěji pobývali v jeskyních, kde se zcela vzdálili od lidského okolí a modlili se ve snaze o co co největší sjednocení s Bohem. Nemusím moc naznačovat, že situace v Čechách už byla jiná. Nejstarší naši poustevníci patřili k řádu benediktýnů," popisuje Krčmář s tím, že z legend o známém poustevníkovi sv. Vintíři víme, že takovýto poustevník byl vlastně kolonizátor pustého území.

Nejstarší poustevny vznikaly podle badatelů na těžko dostupných místech. „Prvním ´typem´ poustevníků u nás tedy byli poustevníci našeho raného křesťanství, opředení legendami. Další vlnou poustevnictví u nás lze nazvat období baroka. Poustevníci se usazují u nově budovaných svatostánků na odlehlých místech (často se jedná o poutní místa). Pečují o ně a zajišťují jejich chod. Jsou za to placeni či zajištěni nadací, nebo se živí almužnou. Často si přivydělávali dalším řemeslem. Někteří z nich se po vytvoření českého bratrstva poustevníků – Ivanitů – stali jeho členy, někteří ne.

Poustevny byly ponejvíce prostá obydlí, roubená i zděná. V našem regionu se poustevny v jeskyních téměř nevyskytují. Poustevníci byli zrušeni v rámci církevních reforem Josefa II. Následuje třetí věk pousteven u nás, poustevny romantické, které nalezneme v zámeckých parcích.

Z výzkumu vzešlo i několik přednášek a besed, zatím poslední se konala minulý týden v Kladrubech. Vznikla také kniha. „Příprava publikace Poustevníci, poustevny a Pouště v Plzeňském kraji trvala přibližně čtyři roky. Byla doprovázena i výstavou. Jednalo se o poctivou historickou práci s použitím základních nepublikovaných pramenů, zpracování literatury, topografického a ikonografického materiálu s výzkumnou prací v terénu, včetně pořízení fotodokumentace," dodává jeden z autorů publikace Luděk Krčmář.

Stejně jako v celých Čechách, tak i na Tachovsku došlo ke zrušení poustevníků za Josefa II, v roce 1782. Výzkumníci zcela jistě ví, že v té době byl poustevník u Svaté Apoleny.