VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poznávání Alcatrazu a města San Francisca

USA/Tachovsko - Jako au–pair poznává Ameriku. Sledujte s námi, co studentku potkává na cestách a s čím vším se setkává za velkou louží.

8.11.2010
SDÍLEJ:

Poznávání Alcatrazu a města San FranciscaFoto: Archiv Šárky Spurné

San Francisco bylo vždy jedním z amerických měst, které jsem chtěla navštívit a bez návštěvy tohoto města bych z Ameriky neodjela. Jelikož čas strašně rychle letí, přišla pomalu doba přestěhovat se z Colorada do New Jersey, a tak jsem se na poslední chvíli rozhodla zaletět si do San Francisva. Z Colorada je to tam mnohem blíž.

Nápad přišel ve středu a v pátek hned první víkend v září už jsem seděla v letadle do mého vysněného města. Let nebyl přímý, musela jsem přestoupit ve Phoenixu, což jsem zvládla bez jakýchkoliv obtíží. Po cestě jsem se nenudila, protože jsem se seznámila s klukem, který seděl vedle mě a letěl do Las Vegas, celou cestu do Phoenixu jsme propovídali.

Po 4 hodinách letu s přestupem jsem se konečně ocitla na letišti v San Franciscu a už jsem se nemohla dočkat, až město uvidím. Měla jsem zde zařízený hostel, a protože jsem neměla vůbec tušení, jak se tam dostat, vzala jsem si taxi. Taxikáře jsem vyzpovídala úplně o všem co se týče města a skončila jsem nakonec až u jeho života. Samozřejmě se nebránil a řekl mi vše. San Francisco je proslulé mlhou, která se tvoří kombinací studených vod Tichého oceánu a vysokých teplot kalifornské pevniny a ta pokrývala velkou část města při mém příjezdu, kdy můj výhled směřoval na místa pokrytá mlhou, a byl to nádherný pohled. Po necelých 30 minutách jsem konečně dorazila do mého hostelu, který se nacházel v centru města, takže to bylo všude kousek a díky skvěle dopravě se člověk dostane opravdu všude.

Nejdřív jsem se zaregistrovala na recepci, kde mi řekli, že o půl desáté vyráží skupina lidi spolu s průvodcem, kteří jsou ubytovaní v hostelu, do místních barů a pak jsem se šla zabydlet. Na pokoji jsem bydlela ještě s jednou holčinou, která byla ve spěchu, protože měla sraz s jejími kamarády. Stihla mi povědět, že je z Londýna z Camden Town, má oblíbená část, a její přízvuk se opravdu nezapřel. Nezbývalo, než se připravit na ven a vyrazit na místní túru. Na recepci už byla spousta lidí, kteří čekali až se vyrazí do ulic. Hned po příchodu dolů jsem dostala do ruky pivo a k mému překvapení to byl Pilsner Urquell, trochu té domoviny vždycky potěší. Lidé tam byli odevšad. Začala jsem se bavit s jednou skupinkou kluků, kteří byli z Kanady, Anglie, Norska a dalších zemí. Po dopití jsme konečně vyrazili na večerní poznávání místních barů a hospod.

Počet naší večerní skupiny byl kolem 40 lidí. První bar, který náš průvodce vybral, nebyl příliš velký, a jakmile jsme do něho dorazili, řádně jsme ho zaplnili. Dlouho jsme se nezdrželi, dali jsme si jeden drink a vyrazili na další objevování. Barů, hospod a klubů tam bylo na výběr opravdu hodně. Další námi navštívený bar se jmenoval Hemlock, byl o něco větší než ten první a místa bylo dost pro každého. Tenhle bar byl sice větší, ale hudba byla až moc hlasitá, takže jsme na sebe museli hodně křičet. Po nějaké době jsme se s kluky rozhodli, že se půjdeme podívat ještě na jiná místa. Při odchodu jsme si všimli jedné místnosti, která byla v baru, nakoukli jsme do ní a tam hrála skupina. Nejsem si jistá, zda se to klukům líbilo, ale mě samozřejmě ano, takže jsme tam zůstali až do konce. Poslední bar tohoto večera se jmenoval Lush Lounge. Všechny bary byly moc příjemné, až na příliš hlasitou hudbu v některých z nich. Všude byla spousta turistů a víc kluků než holek, takže během večera jsem si neměla na co stěžovat. Kolem druhé jsme vyrazili zpět na hostel, kde jsme si ještě malou chvíli povídali na gaučích u recepce. Do postele jsem se dostala kolem 4 hodiny ráno, ale nemohla jsem pořádně spát, protože jsem se bála, že neuslyším budík na 7 a zaspím můj sobotní výlet.

Po krátkém odpočinku už jsem se nedočkavě těšila na sobotní výlet do Alcatrazu a na Angel Island. Výletní loď vyrážela v půl 10 ráno. Lístek jsem si koupila na internetu raději už ve čtvrtek. Po snídani v hostelu jsem vyrazila na tramvajku zvanou cabel car, a hned po naskočení, jsem si uvědomila, že potřebuji platit hotově a samozřejmě jsem neměla hotovost, tak jsem další stanici zase vyskočila a spěchala do nejbližšího bankomatu, pak jsem opět naskočila na další tramvaj. Jízdu jsem si opravdu užila, protože jsem stála z vnější strany tramvaje. Když jsem sledovala ulice kolem s mapou v ruce, uvědomila jsem si, že tahle tramvaj nejede přímo tam, kam potřebuji. Vyskočila jsem u Čínského města a běžela směrem k pobřeží. Bylo těžké odolat krásnému okolí a každou chvíli jsem se musela zastavit a fotit. Po proběhnutí Čínského města jsem se konečně pořádně soustředila na cestu, abych na molo dorazila včas. Pán, kterého jsem se zeptala na nejrychlejší cestu mi oznámil, že cesta trvá tak 15 minut chůze a do odplutí lodě chybělo 20 minut. Běh sice není můj oblíbený sport, ale v tu chvíli jsem neměla na výběr a byl to ten nejrychlejší způsob, jak stihnout loď. Když jsem přiběhla na místo, cestující už se naloďovali, měla jsem to akorát na čas, ještě mě místní zaměstnanci stihli vyfotit před obrazem Alcatrazu. Chvíli jsem odmlouvala, protože moje nálada nebyla zrovna na focení, ale jelikož fotí každého, už jsem se dále nebránila a poté nezbývalo, než se nalodit a užít si plavbu na Angel Island a Alcatraz.

Na Angel Island jsme strávili dvě hodiny. Angel Island byl používán pro různé účely, některé z nich byly vojenské pevnosti, emigrační centra a v dřívějších dobách i k chovu dobytka. První hodinu jsme projeli ostrov dokola na místním vláčku. Řidič byl také naším průvodcem, vyprávěl nám o ostrově a také nám zastavil na pár místech, kde byla možnost fotit nádherný výhled na panorama San Francisca. Bohužel mlha byla celý den a nebylo možnost vidět vše, ale i tak to byl nádherný pohled. Druhou hodinu jsme měli všichni rozchod. Jelikož byla velká zima, dala jsem si teplý oběd a čaj, abych se trochu zahřála, a při jídle jsem se seznámila s dvěma hochy, kteří přijeli do San Francisca pracovně. Zbytek prohlídky jsme strávili spolu a opět jsem se dozvěděla zase spousty zajímavostí. Po dvou hodinách na Angel Island jsme se nalodili a vyrazili na hlavní atrakci mého dne, loď nás zavedla k věznici. Na Alcatrazu jsme všichni měli rozchod, s mými novými kamarády jsme vyrazili pro elektronické průvodce a zahájili prozkoumávání Alcatrazu, dříve přísně střežené věznice.

Jeden z nápisů v Alcatrazu zněl - Poruš pravidla a jdeš do vězení, poruš vězeňská pravidla a jdeš do Alcatrazu. Asi opravdu nic příjemného. Ve věznici bylo chladno a občas šel i mráz po zádech, když jsme poslouchali vyprávění některých dozorčích, vězňů, či jejich příbuzných. Cely byly malé, každá měla malou postel, umyvadélko, záchod a poličky, já osobně bych se v takové malé místnosti asi brzy zbláznila. Vězni tam museli být na hodně dlouhou dobu a ani se některým z nich nedivím, že se pokusili o útěk, jako například Frank Morris a bratři Anglinové. Jejich těla se nikdy nenašla a říká se, že se pravděpodobně utopili, nebo si možná někde spokojeně žiji do dnes. Nejhorší byly samotky, kde po zavření cely byla úplná tma, už jenom ta představa je děsivá. Z ostrova je krásný výhled na západní část San Francisca a okolní mosty jako jsou Golden Gate Bridge a Oakland Bay Bridge, ale musíte mít štěstí na počasí. Na ostrově jsme také potkali pár místních obyvatel. Jedním z nich byl racek západní. Byl na lidi asi hodně zvyklý, protože to vypadalo, že se rád fotí, tak jsem neodolala.

Na konci prohlídky jsme ještě zavítali do obchodu se suvenýry, kde se dalo koupit vše od hliněné lžíce až po kámen z Alcatrazu. Po dlouhé túře bylo na čase opět vyrazit poznávat San Francisco. Nalodili jsme se kolem 4 hodiny a naposledy si užili pohled na ostrov Alcatraz z velké blízkosti. Na břehu jsem se rozloučila s mými novými kamarády, se kterými jsem si prohlídku opravdu užila.

Z pilíře číslo 33 jsem zamířila podél pobřeží k pilíři číslo 39, který je místní populární atrakcí. Najdeme na něm sousty obchodů, restaurací, pouliční představení a místní akvárium. Naskytne se nám krásný výhled na místní lachtany, kteří si užívají odpočinku na molech. Měla jsem zde sraz s kamarádkami, které za mnou přiletěly. Dozvěděla jsem se to až na poslední chvíli a nějakou dobu nám trvalo, než jsme se našly, ale na konec se podařilo. Vyrazily jsme na další poznávání města, kde jsme po cestě potkaly hasičskou stanici a holky se chtěly vyfotit s místními hasiči. Zašly jsme dovnitř, ale bohužel jsme narazily jenom na dva hasiče, a z toho nás jeden fotil, ale i tak jsme byly spokojené. Zamířily jsme směrem k Čínskému městu, které jsem si měla možnost teď pořádně prohlédnout, protože při ranním proběhnutí jsem moc neviděla. Všude mě fascinovaly čínské nápisy, které kdyby nebyly v angličtině, tak by se člověk hned ztratil. Večer jsem se s kamarádkami rozloučila a vyrazila opět na hostel.

Po rychlé přípravě na večerní výpravu už jsem opět stála v recepci hostelu a i s ostatními jsme přemýšleli, kam nás dnešní večerní průvodce zavede. Tentokrát se zúčastnila také moje spolubydlící, takže jsem měla možnost ji lépe poznat. Dnešní večerní skupina nebyla tak početná jako páteční, ale bohatě to stačilo. Opět jsme prošli několik barů a hospod a pak zavítali zpět na hostel, kde jsme si udělali menší párty v jídelně. Pravděpodobně bychom tam strávili celé nedělní dopoledne, kdyby nám před 7 hodinou ranní místní zaměstnanec neřekl, že už musíme odejít, aby mohli připravit snídani. Aspoň jsem měla konečně důvod jít na chvíli spát a kolem 9 být připravena na další výlety.

Šárka Spurná

8.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Městský úřad

Stropní ventilátory zvýší komfort při čekání na úřadě

Jaroslav Kracík

Kracíkovi role učitele nevadí. Mladým pomůžu rád, říká útočník

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Pusťte si televizi. Rodí tam Plzeňanky

Unikátní pohled do nejintimnějších okamžiků každé ženy, který se natáčel v plzeňské fakultní nemocnici, právě startuje. 

Viktoria letí na Kypr. Pro postup?

Čtvrteční odveta play-off začíná v Larnace v 18.00 hodin SEČ.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení